V rámci programu Apollo pobývali američtí astronauti pod taktovkou NASA na Měsíci mezi roky 1969 a 1972. Během letů nashromáždili mnoho vzorků měsíčních hornin, včetně malých oranžových „korálků“, které ke svému překvapení na povrchu Měsíce objevili.

Díky pokročilým technologiím je nyní vědci mohli podrobit zkoumání a odhalit tajemství jejich vzniku..

Když astronauti misí Apollo poprvé vstoupili na měsíční povrch, čekalo je překvapení. Vedle šedých kamenů a regolitu na něm nečekaně spatřili i drobné, oranžové skleněné korálky, které byly po krajině roztroušené jako drahokamy.

Tyto korálky, menší než zrnko písku, vznikly v době, kdy byl Měsíc ještě vulkanicky aktivní, tedy asi před 3,3 až 3,6 miliardami let, a to během sopečných erupcí na jeho tehdy ještě mladém povrchu.

Důkaz vulkanické aktivity

Jejich příběh tak začíná explozivní sopečnou aktivitou, když měsíční sopky vymrštily materiál z nitra na povrch, kde každá kapka lávy okamžitě ztuhla v chladném vakuu, které Měsíc obklopuje. Bez atmosféry, který by je při pádu zpět na povrch formovala do tvaru kapky, nebo počasí, vlivem kterého by erodovaly, zůstaly tyto drobné skleněné kuličky nedotčené po více než tři miliardy let.

Následně se některé z nich staly součástí měsíčního materiálu, který astronauté na Měsíci sesbírali, určeného k dalšímu prozkoumání na Zemi.

Padesát let čekaly tyto vzorky v laboratořích, než technologie dožene vědeckou zvídavost. A k tomu došlo právě nyní, kdy mohli vědci konečně nahlédnou do nitra korálků pomocí mikroskopických technik, které v éře programu Apollo neexistovaly, a to tak, aby nedošlo k poškození tohoto cenného vědeckého materiálu.

Jejich hodnota spočívá především v tom, že díky svým odlišným barvám a složení líčí různé kapitoly ze sopečné historie Měsíce.

Exkurze do minulosti Měsíce

Zatímco některé jsou leskle oranžové, jiné leskle černé, ale každý druh odhaluje informace o různých typech erupcí, ke kterým na Měsíci docházelo v průběhu milionů let. Výzkumný tým použil řadu špičkových nástrojů, včetně vysokoenergetických iontových paprsků a elektronové mikroskopie, k posouzení těchto drobných korálků.

Museli přitom být extrémně opatrní, aby vzorky ochránili před zemskou atmosférou, která by mohla změnit starověké minerály na jejich povrchu.

„Jsou to jedny z nejúžasnějších mimozemských vzorků, které máme. Tyto korálky jsou drobné, nedotčené kapsle z měsíčního nitra,“ usuzuje Ryan Ogliore, docent fyziky na Washingtonské univerzitě v St. Louis, který se analýzou zabýval.

Minerály a izotopové složení povrchu korálků slouží jako sondy k odhalení rozdílného tlaku, teploty a chemického prostředí měsíčních erupcí před 3,5 miliardami let. Vědci zjistili, že styl sopečné činnosti se v průběhu času měnil, což poskytuje vhled do vývoje nitra Měsíce.

Každá drobná kulička poskytuje vodítka o podmínkách hluboko uvnitř Měsíce v době, kdy byla naše sluneční soustava ještě mladá a dynamická.

Zdroj: LiveScience