Jak vypadal náš vesmír prvních pár mikrosekund po Velkém třesku? Dříve by každý fyzik jen pokrčil rameny. Pomocí obřího urychlovače částic ve švýcarském CERNu však dnes dokáží fyzikové nahlédnout i do dříve zcela nepředstavitelných oblastí. Ze srážek jader olova se zdá, že se choval jako superhorká kapalina. 
Každý, kdo měl co do činění s opravdovým vědeckým bádáním ví, že má vždy dvě neoddělitelně spjaté části. Na jedné straně je to teorie, která chování pozorovaných objektů předpoví, na straně druhé experiment, který ukáže, zda byla teorie správná. Teorií o tom, jak vypadal počátek vesmíru, bylo v průběhu dějin fyziky 20. století vybudována celí řada, teprve nyní nedávno však fyzikové dostali „dárek“, díky němuž si poradí i se stranou experimentální.
Tím dárkem není pochopitelně nic jiného, než obří urychlovač částic ve švýcarském CERNu, který dokáže obrovské energie počátku vesmíru relativně úspěšně simulovat. Jedním z experimentů, které byly nedávno v zařízení spuštěny, nese snadno zapamatovatelný název ALICE, během něhož dochází k regulovaným srážkám velkých iontů.
Vědci z univerzity v britském Birminghamu, kteří mají v současné době na experimentech ALICE největší podíl, nedávno referovali o prvních výsledcích se srážením jader olova. A už první výsledky vypadají velice zajímavě! Ve srážeči se podařilo nasimulovat „malý velký třesk“, během něhož vládla teplota kolem 10 bilionů (1012) 0C. Za těchto podmínek se běžná hmoty hmota promění v jakousi „polévku“ odborně nazývanou kvark-gluonové plazma. Podle jistých teoretických modelů by se toto plazma mělo chovat podobně jako plyn. Experimenty ALICE však ukazují na to, že na počátku nebyl plyn, ale spíše super horká tekutina, skutečná horká „prapolévka“.
