Jedné z unikátních lidských vlastností, kreativitě, můžeme děkovat nejen za vznik uměleckých děl, ale prakticky za celou kulturu, vědu i filosofii. Proč mají ale lidé tuto vlastnost oproti ostatním živým tvorům tak „předimenzovanou“? Vysvětlení hledali američtí antropologové v Disneylandu.

Lidské mozky oproti našim nejbližším příbuzným prakticky trojnásobně velké. To je prostý a očividný fakt. Proč by tomu však tak mělo být? Jaká evoluční síla stála v pozadí tak překotného rozvoje? Mezi nejoblíbenější hypotézy patří ta, která se opírá o pohlavní výběr.

Lidské samičky, pardon – ženy, dávaly po milióny let přednost samečků, pardon – mužům, kterým to díky jejich velkým mozkům více pálilo. To se projevuje mimo jiné i tím, že takoví muži dokáží být zábavní a vtipní.

Američtí antropologové Craig Palmer a Kathryn Coeová vzali hypotézu zábavy vážně, na její původní podobě jim však něco nesedělo. Již prostý výlet do místa „koncentrované zábavy“, jakou jsou například Disneylandy totiž hned na první pohled napoví, komu je vlastně celá ta zábava určena.

Ano, jsou to přirozeně děti.

Od tohoto zážitku už nebylo daleko k poupravení původní hypotézy pohlavního výběru. Podle Palmera a Coeové se lidská kreativita vyvinula nikoliv proto, že dokáže přitáhnout zájem opačného pohlaví, ale proto, že se nám díky ní daří lépe vychovávat děti.

Říkačky, pohádky, písničky, obrázky, ale nakonec i naučné texty, to vše slouží k tomu, aby se naše děti nejen lépe cítily, ale také k tomu, aby byly i lépe vyzbrojeny do dalšího života. „Tradice mohou trvat mnohem déle, než jen jednu či dvě generace.

Masivní akumulace tradičního chování je pro náš druh stejně typická, jako naše velké mozky,“ vysvětlují svou myšlenku o propojení kreativity, tradice a velkých mozků autoři.

Autor: Jan Weyer