Klepítkatci jsou členovci pojmenovaní podle klepítek neboli chelicer. Ty jsou přeměněným prvním párem končetin a skládají se ze dvou či tří článků. Že české označení klepítka nemusí být úplně přiléhavé, svědčí fakt, že výraz chelicery vychází z řeckého slova chélé, jež lze přeložit i jako dráp.

Chelicery mohou bodat, kousat, efektivně manipulovat s potravou, mohou v nich ústit jedové žlázy. Kromě nich mají klepítkatci ve výbavě také pedipalpy. Tento další pár modifikovaných končetin slouží de facto jako makadla, ostatně latinské slovo palpatio znamená ohmatávat.

Pedipalpy se ovšem můžou hodit i k lovu či při páření – k přidržení partnera nebo předání spermatu.

Podkmen klepítkatců je velmi rozmanitý a také značně obsáhlý. Spadá pod něj celá třída pavoukovců, která zahrnuje nejen osminohé tkalce, ale rovněž štíry neboli škorpiony, pavoukům podobné sekáče či roztoče – do tohoto řádu náleží také značně nepopulární klíšťata přenášející nebezpečná onemocnění. Dohromady jde o více než 100 000 dosud popsaných druhů.

I když to pro někoho může být překvapující, nepatří ke klepítkatcům krabi. Ti sice mají klepeta, nikoli však klepítka. Ostatně i u štírů je třeba nezaměňovat chelicery připomínající drobné kleště s velkými klepety – ty jsou totiž ve skutečnosti pedipalpami.

Ačkoli to neplatí pro kraby, někteří mořští živočichové chelicerami disponují. Konkrétně jde o nohatky, které se částečně podobají pavoukům, a také o hrotnatce. Ti přitom vypadají úplně jinak než většina klepítkatců.

Celá třída zahrnuje jediný dosud existující řád, a to ostrorepi, o nichž se často mluví jako o živoucích fosiliích. Mohou dorůstat přes půl metru a vyznačují se jaksi placatým tělem – na jeho konci z něj pak vyčnívá charakteristický mečovitý hrot. Zřejmě nejznámějším hrotnatcem je ostrorep americký.

Více o klepítkatcích se dočtete v čísle 10/2026 v textu: Tesáky či kleště pavouků nebo štírů: Chelicery jsou staré přes 500 milionů let!