K nejzuřivějším a nejagresivnějším zvířatům jsou obecně řazeni ďáblové medvědovití neboli tasmánští čerti – ostatně taková představa vyplývá i z jejich názvu. Tito největší draví vačnatci, vyskytující se dnes již výhradně na ostrově Tasmánie, si však takovou nálepku vůbec nezaslouží.

Fakticky se totiž spíše než o zákeřné a nebezpečné vzteklouny jedná o plaché živočichy.

Velikostně lze ďábla přirovnat třeba k jezevci. Ačkoli je predátorem, na jídelníčku má zejména zdechliny – a vůbec mu nevadí, pokud se již rozkládají. Požírá je s obdivuhodnou rychlostí, maso trhá čelistmi, jejichž skus je na tak malé zvíře extrémně silný.

Jinak loví menší obratlovce nebo hmyz, rozhodně nejde o nijak zmlsané nebo vybíravé zvíře.

Svůj ne zrovna lichotivý název si vysloužil díky hrozivým, až strašidelným zvukům, které vydává. Ty ovšem nepředstavují projev zuřivosti či předzvěst agresivního výbuchu, jako spíš snahu střetu se vyhnout. De facto se jedná o formu komunikace.

Vážnou hrozbou je pro ohrožené živočichy, v minulosti běžné zástupce australské fauny, infekční choroba, označovaná jako rakovina tváře ďábla medvědovitého (DFTD). Odborníci se danou problematikou zabývají, mimo jiné jsou v lidské péči odchováváni jedinci takzvané záložní populace.

Do šíření povědomí o situaci tasmánských čertů se zapojila řada světových institucí včetně pražské zoo.

Do trojského areálu dorazili první tasmánští čerti v prosinci 2019. Návštěvníci zoo je mohli spatřit na jaře následujícího roku, kdy byl otevřen nový expoziční celek s názvem Darwinův kráter.