Rostoucí koncentrace CO2 a s ní spojené okyselování oceánů může mít pro fatální následky pro olihně. Nový výzkum jejich neurologie varuje, že budoucí kyselost vody by mohla zmenšit objem jejich mozku až o 50 %.
Tento drastický úbytek tkáně postihuje především zraková centra. Olihně kvůli tomu ztrácejí schopnost správně vyhodnocovat vizuální podněty, což přímo vede k útlumu jejich loveckého chování a odmítání potravy..
„Hlavonožci jsou všeobecně považováni za jednu z nejinteligentnějších skupin zvířat žijících v oceánu,“ říká Garett Allen, odborný asistent na Acadia University v Kanadě. Podtřída hlavonožců Coleoidea, kam patří olihně, sépie a chobotnice, pravděpodobně zahrnuje nejinteligentnější bezobratlé na Zemi, jejichž mozky mají podobný počet neuronů jako ty psí.
Je známo, že okyselování oceánů způsobené zvýšenými hladinami atmosférického CO2 představuje vážnou hrozbu pro mnoho mořských druhů.
Tento projekt, prezentovaný na konferenci Společnosti pro experimentální biologii ve Florencii v Itálii, však odhaluje dosud neznámý dopad okyselování oceánů na nervovou anatomii hlavonožců. Předběžná data ze studie naznačují, že oliheň velkoploutvá útesová (Sepioteuthis lessoniana), odchovaná od vylíhnutí ve zvýšených hladinách rozpuštěného CO2, vykazovala významné změny ve fyziologii mozku, kdy nejpřekvapivější bylo průměrné 49% snížení objemu mozku ve srovnání s kontrolní skupinou.
Rostoucí hladiny CO2 zmenšují mozky olihní
Aby prozkoumali účinky budoucího okyselování oceánů na neurologii hlavonožců, Allen a vedoucí projektu Yung-Che Tseng, jehož tým sídlí v mořské výzkumné stanici Academia Sinica, chovali olihně ve dvou paralelních vodních nádrží:
jedna představovala moderní oceán s pH 8,2, druhá pak oceán v roce 2100 s pH 7,8, za předpokládaného scénáře klimatických změn. Po 90 dnech byly olihně vyjmuty a jejich hlavy byly uchovány pro vizuální analýzu pomocí difuzní magnetické rezonance (dMRI).
Jakmile byly snímky vizualizovány a bylo možné vyhodnotit morfometrické parametry mozku, Allen zjistil, že mozky olihní z nádrže představující budoucí, kyselý oceán byly podstatně menší než mozky olihní z kontrolní nádrže.
„Okamžitě jsem si všiml, že jejich mozky jsou poloviční, a musel jsem zkontrolovat diagnostický výstup softwaru,“ komentuje to Allen. „Bylo to skutečné překvapení, to jsem vůbec nečekal.“ Snížení objemu bylo pozorováno v celém mozku, ale nejhorší dopady se vyskytovaly v oblastech identifikovaných jako optické laloky a optické dráhy, které byly o 52 %, respektive 62 % menší než u olihní chovaných v moderních oceánských podmínkách.
Zasažen je zejména optický lalok, důležitý pro lov
Tato nová zjištění navazují na dřívější studii, která spojila rostoucí hladiny CO2 se snížením loveckého chování u olihní velkoploutvých útesových. Akutní sedmidenní vystavení vysokým hladinám CO2 vedlo k 65% snížení jejich loveckého chování a olihně vystavené těmto hladinám po dobu 90 dnů od vylíhnutí vykazovaly dokonce 42% snížení loveckého chování ve srovnání s kontrolní skupinou.
Schopnost rychle zachytit a interpretovat vizuální informace je přitom pro tyto olihně životně důležitá, protože se při sledování a lovení kořisti spoléhají na svůj zrak.
„Domníváme se, že snížená ochota k jídlu může souviset se zhoršením zrakové ostrosti,“ vysvětluje Allen. „Ne kvůli samotné sítnici, která se zdá být stejná, ale možná proto, že se zmenšuje optický lalok.“ Podle Allena může být zmenšení způsobeno buď energetickými omezeními v mozku, nebo oxidačním poškozením vlivem vyšších hladin CO2 ve vodě.
Mozek olihní tak není schopen správně přenášet informace, což může vést k abnormálnímu chování při příjmu potravy, které tým pozoroval.
Zdroj: Phys.org
