Obyvatelé velkých evropských měst se vracejí ke koupání v městských řekách, vede je k tomu snaha uniknout vlnám veder, které se bohužel stávají běžnou součástí letních dní nejen Evropanů. Představitelé měst se snaží řeky udržet vhodné ke koupání, což na řadě míst není snadné….
Až do začátku 20. století bylo koupání v městských řekách běžnou součástí života obyvatel měst západní Evropy, ale například i Severní Ameriky. Lázně se stavěly přímo na řekách a byly místem, kam lidé chodili nejen ve volném čase, ale i za účelem hygieny.
Nedostatek vodovodního potrubí v mnoha městských domech totiž znamenal, že tyto říční lázně, oblíbené ve městech jako New York, Londýn, Boston, Filadelfie či Paříž, byly často jediným místem, kde se lidé mohli umýt.
S rozmachem industrializace a prudkým nárůstem populace ve městech se městské řeky po celé Evropě staly nepředstavitelně znečištěnými. V Paříži byly odpadní vody, části zvířat z jatek, stejně jako voda po praní prádla vypouštěny přímo do Seiny.
V důsledku toho město v roce 1923 zakázalo v řece koupání, protože vodu považovalo za nebezpečnou pro lidské zdraví. Městští úředníci o vyčištění řeky diskutovali už v roce 1988, ale až v roce 2016 pařížská starostka Anne Hidalgová obnovila závazek města k vyčištění Seiny a učinila z toho ústřední pilíř toho, aby se v Paříži mohly v roce 2024 konat letní olympijské hry.
Paříž jako vzor pro ostatní
„Paříž odvedla velkou část těžké práce za ostatní města,“ myslí si Matthew Sykes, spoluzakladatel a programový ředitel Swimmable Cities, aliance organizací prosazujících právo na využívání městských vodních toků.
„Představitelé města museli dokázat, že iniciativa, jako je tato, která již byla otestována v menších městech, je možná i ve velké metropoli.“ V červenci 2025, kdy byla Seina oficiálně otevřena pro veřejnost, se ve třech vyhrazených místech ke koupání koupalo přes 100 000 lidí, což vedlo k tomu, že město prodloužilo provoz těchto míst až do začátku září. Letos vstoupily tamní říční koupaliště do druhé sezóny svého provozu.

A to právě včas, protože letos v červnu zažila Paříž svou historicky nejextrémnější vlnu veder. Francie je obecně špatně vybavená klimatizací, pouze čtvrtina domů a méně než 7 % škol je vybaveno chladicími systémy.
V Paříži je řada Haussamannovských budov, vystavěných v 19. století, které dávají městu jeho charakteristický vzhled, nicméně jsou notoricky špatně izolovány proti horku, takže Pařížané mají jen málo možností, jak se ochladit.
Plavání v řece tak více než ocenili, ale spíše ti mladší, protože starší obyvatelé mají hluboko pod kůži vryto, že je Seina špinavá a pro koupání nevhodná.
Bezpečné koupání v městské řece
Město přitom každý den monitoruje Seinu na přítomnost bakterií E. coli a enterokoků, které mohou způsobovat horečku, infekce močových cest a průjem. Podle předpisů Evropské unie je voda v ní vždy bezpečná ke koupání.
Oproti tomu Švýcaři si s kvalitou vody v řekách starost nedělají, například v Basileji je plavání v Rýnu oblíbenou letní kratochvílí. Švýcarsko má totiž jedny z nejčistších městských řek na světě. Země je mezinárodním lídrem v čištění odpadních vod a každoročně vynakládá v průměru zhruba 230 dolarů na osobu na údržbu, čímž výrazně překonává ostatní evropské země.
„Lidé začínají chápat, že město vhodné pro plavání je lepší město,“ domnívá se Sykes a myslí si, že i obyvatelé dalších velkých řek budou koupání v městských řekách do budoucna využívat. A jak je na tom Vltava v Praze?
Vltava se dnes v rámci Evropy řadí spíše k čistším městským řekám. Podle Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka se vlivem Vltavské kaskády z dlouhodobého hlediska kvalita vody v ní prakticky nemění.
Ve Vltavě se dá v Praze vykoupat, i když voda bývá poměrně chladná, například na Branické pláži, Modřanské pláži, na Štvanici (river surfing) a v areálu Žlutých lázní.
Zdroj: National Geographic