Evropské země nepatří mezi největší na světě, dokáží se však často spojit v úsilí o zlepšení znalostí a dovedností na poli vesmírného či kvantového výzkumu, letectví, zelené energie či robotiky.
Díky tomu jsou tyto malé země schopné konkurovat i největším ekonomikám světa a leaderům ve svých oborech. Jaké společné projekty v Evropě vznikly?.
CERN
Organizace CERN (European Organization for Nuclear Research, zkratka je však odvozena z francouzské varianty názvu Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire) neboli Evropská laboratoř pro fyziku částic byla založena 12 evropskými státy v roce 1954 za účelem zkoumání mírového využití atomové energie.
Výzkumné centrum se nachází ve Švýcarsku poblíž Ženevy, která byla zvolena jakožto neutrální půda, protože mezi zakládajícími členy byla jak Velká Británie, která vlastní jadernou bombu vyrobila již v roce 1952, tak Francie, která na ní aktivně pracovala a první test provedla v roce 1960, stejně jako Německo, které o vytvoření „atomovky“ uvažovalo již za druhé světové války.
Jaderný výzkum pod taktovkou Evropy
Evropská laboratoř pro fyziku částic je dnes nejrozsáhlejším výzkumným centrem částicové fyziky na světě. Z původních 12 signatářů dohody se počet zúčastněných zemí rozrostl na 23. Se zdejším zařízením pracuje okolo 9500 vědců, což je polovina všech částicových fyziků na světě.
Úkolem laboratoře je porozumět tomu, z jakých elementů je složena hmota a jak spolu interagují. Její zařízení, urychlovače a detektory částic, patří mezi největší a nejsložitější vědecká zařízení na světě.
Jejich prostřednictvím CERN studuje jevy jako Higgsův boson, antimateriál, temnou hmotu či kosmické záření.
Velký hadronový urychlovač
Zároveň vyvíjí špičkové technologie, které se následně uplatňují v medicíně, informačních technologiích, materiálovém výzkumu a dalších oborech. Technologie vyvinuté CERNem vedly například ke vzniku World Wide Webu, pokrokům v lékařském zobrazování nebo detekci radiace.
Laboratoř se rovněž věnuje popularizaci vědy. Ve 27 kilometrů dlouhém podzemním tunelu, asi 100 metrů pod zemí, se v areálu CERNu nachází Velký hadronový urychlovač LHC (Large Hadron Collider), největší a nejsilnější urychlovač částic na světě.
Ten zrychluje protony nebo ionty téměř na rychlost světla a slouží k tomu, aby vědci mohli řízeně provádět srážky nejmenších částic a studovat, z čeho je tvořena hmota a jak fungují základní síly přírody.
ITER
Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor (International Thermonuclear Experimental Reactor) neboli ITER je obří mezinárodní projekt, v jehož rámci se od roku 2006 staví v jižní Francii, v obrovském areálu v Saint-Paul-lez-Durance, experimentální fúzní reaktor typu tokamak.
Jedná se o zařízení, které pomocí silných magnetů udržuje extrémně horké plazma. Mělo by jít o největší tokamak na světě, navržený tak, aby vytvořil „malé Slunce na Zemi“. Měl by být schopen vyrobit 10krát více energie, než kolik se vloží do ohřevu plazmy. Jde o jeden z nejambicióznějších energetických projektů současnosti.
Fúzní reaktor nejen pro Evropu
Na ITERu se podílí Evropská unie včetně Česka a dále také Spojené státy, Čína, Japonsko, Jižní Korea a Rusko. Celkem 35 zemí spolupracuje na stavbě a budoucím provozu obřího tokamaku. Cílem je dokázat, že jaderná fúze – stejný proces, který pohání Slunce – může být v budoucnu zdrojem čisté, bezpečné a téměř nevyčerpatelné energie.
Fúze je považována za „svatý grál“ energetiky, protože nevytváří CO₂ a produkuje minimum odpadu. Dále má ITER dokázat, že technologie jako supravodivé magnety, tritiové hospodářství a chlazení fungují v měřítku blízkém budoucím elektrárnám a že lze vytvořit „hořící plazma“, které se po zažehnutí samo udržuje energií z fúzních reakcí.
Čistá energie bez emisí
Projekt je nesmírně důležitý, protože může otevřít cestu k fúzním elektrárnám, které by poskytly stabilní energii bez emisí. Rovněž pomáhá vyvíjet technologie, které se uplatní i mimo energetiku, jako například magnety, řízení plazmatu či inovativní materiály.
Jde o nejdražší vědecký experiment všech dob a druhý nejdražší mezinárodní vědecký projekt (po Mezinárodní vesmírné stanici). Celkový rozpočet projektu, z poloviny hrazený Evropskou unií, byl v roce 2016 odhadován na 18 až 22 miliard euro, ale očekává se, že náklady ještě porostou.
Více se dočtete v časopise 21. století číslo 3/2026, které vyšlo 16. února 2026.
