Roku 2005 ve své knize Kolaps použil geograf Jared Diamond Velikonoční ostrov jako odstrašující příklad toho, jak může využívání omezených zdrojů vyústit v katastrofický úbytek populace, ekologickou devastaci a destrukci společnosti prostřednictvím vnitřních bojů.

Nyní výzkumníci přišli s novými důkazy, že k populačnímu kolapsu na ostrově zřejmě vůbec nedošlo..

Neznámý ostrov uprostřed Pacifiku objevil roku 1722 nizozemský badatel Jacob Roggeven (1659–1729), a to na Velikonoční neděli. Pojmenoval ho proto Velikonoční ostrov. Říká se mu i Rapa Nui neboli Velká Země.

Dávno před ním ostrov objevili Polynésané, kteří se na něm usadili kolem roku 900, možná i dříve. Našli zde subtropické listnaté lesy a nejbohatší hnízdiště mořských ptáků v celém Pacifiku. S sebou si na ostrov přivezli jen slepice a nechtěně i krysy, jakožto černé pasažéry na lodích.

Zdevastovaný ráj na zemi

Zdejší lesy byly plné vysokých palem, které poskytovaly ideální kmeny pro stavbu kánoí a později i transport soch moai, dále i jedlé ořechy a sladký sirup. Rostly zde i astry, moruše a stromy podobné naší lípě, ze kterých se daly vyrábět silné provazy.

Ze své domoviny sem Polynésané přepravili sladké brambory, jamy, banány či cukrovou třtinu. Půda byla zpočátku úrodná, takže obživa byla snadná. Obyvatelé se mohli soustředit na mořeplavbu, lov delfínů a tvorbu soch.

Jak se jejich počty zvyšovaly, rostly i nároky na výtěžek z půdy. Rapa Nui má pouhých 163 kilometrů čtverečních a je skalnatý, nebylo tedy možné na něm budovat terasovité zavlažovací systémy jako v jiných částech Polynésie.

Obyvatelé si zprvu vypomáhali vypalováním palmové vegetace, poté ale začali živiny do půdy dodávat tak zvaným „kamenným mulčem“. Na políčka kladli kameny, které ovlivní teplotní i vláhový režim pozemku.

Kolaps populace Velikonočního ostrova

Dlouho se mělo za to, že v době největšího rozkvětu, tedy asi v polovině 16. století, žilo na Velikonočním ostrově přes 17 tisíc obyvatel. To bylo vzhledem k velikosti ostrova příliš, ten byl tak již zcela vyčerpán z hlediska možnosti poskytování přijatelných životních podmínek pro tolik lidí.

Všechny palmy byly vykáceny, takže již nebyl možný lov delfínů ani zhotovování lodí pro mořeplavbu. Rapanuici se uvěznili na vlastním ostrově. Poslední semena palem pak sežraly krysy. Omezení rybolovu a menší výnosy polí měly za následek, že postupně byli zkonzumováni zdejší ptáci i drobná zvířata.

Ostrov rovněž trápilo sucho a když došlo jídlo, uchýlili se obyvatelé dokonce i ke kanibalismu. Enviromentální katastrofu následoval hladomor a nástup nemocí, boje o omezené zdroje završené zhroucením celé populace.

Když na ostrov dorazil Roggeven, měl na něm najít už jen na ubohý zbytek, čítající maximálně 4 tisíce lidí, kdysi zřejmě početné populace. O popularitu teorie kolapsu populace vlivem vyčerpání omezených zdrojů se zasloužil zejména americký geograf Jared Diamon, který ji detailně rozebral ve svém bestselleru Kolaps z roku 2005.

Odhady počtu obyvatel se mýlily

Nyní se však ukazuje, že ke kolapsu populace zřejmě na Velikonočním ostrově vůbec nedošlo. Podle původních odhadů provedených na základě satelitních snímků měly plochy obhospodařované kamenným mulčem zabírat až 12,7 % plochy ostrova, tedy asi 21 kilometrů čtverečních, a zajišťovat tak výživu pro 17 tisíc lidí.

Tým vědců vedený Terrym L. Huntem z University of Arizona a Carlem P. Lipem z Binghamton University tyto starší výzkumy zpochybnil. Pro odhalení ploch, kde původní obyvatelé Rapa Nui praktikovali kamenné mulčování, použili nyní krátkovlnné infračervené satelitní snímky a průzkum na místě, kterým si ověřovali, zda se v dané lokalitě opravdu pěstovaly plodiny tímto způsobem.

Tato zkoumání nebylo možné provést na celé ploše ostrova, proto vědci data zpracovali pomocí umělé inteligence, kterou nejprve vyškolili na datech snímků a ověřovacích vykopávek. Výsledky ukázaly, že kamenné mulčování praktikovali obyvatelé Rapa Nui zřejmě jen na méně než 0,5 % plochy ostrova, tedy na 76 hektarech.

Původní studie totiž jako políčka s kamenným mulčování mylně interpretovala i lávová pole, lávové proudy či kamením zpevněné cesty. Z toho plyne, že před příchodem Evropanů muselo na ostrově žít mnohem méně lidí, než se dosud odhadovalo. Podle Hunta s Lipem se jejich počet pohyboval kolem 3 900 lidí.

Zdroje: Binghampton University