Jeden z nejcitovanějších amerických lékřů Eric Topol představuje ve své nové knize Super Agers: An Evidence-Based Approach to Longevity (Superstaříci: Vědecky podložená cesta k dlouhověkosti) optimistickou vizi, ve které lze výrazně posunout hranice zdravého stárnutí.
Tvrdí, že přitom není třeba hledat zázračné elixíry ani slepě následovat různé šarlátany zaštiťující se duchovnem, ale důsledné využití toho nejlepšího z vědy: personalizované medicíny, biometrických dat a pokročilých přístupů..

„Tahle kniha je pokusem skoncovat s pseudovědou,“ zdůrazňuje. Podle něj je potřeba vrátit se k medicíně založené na faktech a nikoli na módních trendech. Ostatně, není to tak dávno, co pandemie covidu-19 ukázala, jak rychle se může ztratit důvěra ve vědu a jak snadno se prosadí polopravdy, které jsou dodnes v nemalé části veřejnosti pevně zakořeněny.
Topol se proto snaží veřejnosti předložit důkazy, že existuje lepší cesta: systematická prevence a personalizovaná péče.
Topol vymezuje ambici knihy velmi jednoznačně: „Tahle kniha se snaží načrtnout optimistický obraz toho, jak jsme dobře připraveni předcházet třem nemocem souvisejícím s věkem, které narušují délku zdravého života,“ říká.
Těmito nemocemi jsou podle něj rakovina, kardiovaskulární choroby a neurodegenerativní poruchy v čele s Alzheimerovou chorobou. Nejde o slib nesmrtelnosti, ale o ambici posunout křivku rizika pomocí kombinace včasné diagnostiky, personalizace a průběžného monitoringu.
V praxi to znamená propojovat genetické informace, biomarkery a data ze senzorů měřících spánek, tepovou variabilitu, zánětlivé reakce či rytmus aktivity, a to vše vyhodnocovat pomocí umělé inteligence, která z velkých, různorodých dat vytáhne vzorce použitelné pro preventivní a na míru šité intervence.
Takto pojatá precizní medicína podle Topola dává účinnější páky na odhalení přednádorových stavů, včasné zachycení srdečních rizik a oddálení kognitivního úpadku.
Topol zároveň otevřeně přiznává paradox prevence: „Každý by měl dělat všechny tyhle věci už teď. Jenže problém je, že když máte předepsáno, abyste to všechno dělali, tak to téměř nikdo nedělá,“ glosuje rozdíl mezi doporučeními a realitou chování.
Právě personalizace a bezprostřední zpětná vazba z vlastních dat mohou podle něj překlenout mezeru mezi věděním a praxí. Když totiž člověk uvidí účinek přímo na sobě, ať už na tlaku, glykemii, spánkových fázích, zánětlivých markerech, motivace k dlouhodobé změně výrazně roste.
V tom je, zdůrazňuje Topol, síla současné konvergence biomedicíny, digitálních technologií a AI: poprvé je možné v širokém měřítku aplikovat včasnou, individualizovanou prevenci namísto univerzálních rad, které se v populaci snadno rozplynou.
„Právě teď pro lékařský výzkum nastaly temné časy. Tahle kniha ale doslova hoří optimismem, který je opodstatněný. Jsem si tím jistý,“ myslí si Topol.
Topol v knize představuje skupinu, kterou nazývá „wellderly“. Jde o starší lidi, kteří i po osmdesátce nebo devadesátce žijí bez chronických onemocnění a zůstávají aktivní. Jeden z nejsilnějších příběhů se týká pacientky označované jako paní LR. Ve svých 98 letech stále řídí auto a její zdravotní problémy se omezují na mírný otok nohou.
Podle Topola to není anomálie, ale ukázka, že zdravé stáří je dosažitelné. Zásadní je podle něj je včasná prevence, cílená péče a prostředí, které podporuje zdravý životní styl.
Topol zároveň upozorňuje, že se nestačí pouze soustředit na genetiku a individuální volby. Zdraví formují i faktory prostředí, od znečištění přes stres až po sociální nerovnosti. Pokud člověk žije v chudobě nebo v prostředí zatíženém toxiny, žádné doporučení ohledně pohybu či stravy mu nepomůže.
Proto zdůrazňuje, že medicína musí brát v úvahu i širší společenské determinanty zdraví.
Topol se nebojí pojmenovat viníky, kteří stojí za odklonem od vědy. Otevřeně kritizuje celebrity, influencery ze sociálních sítí a další vlivné postavy, které propagují neověřené metody a odvádějí pozornost od skutečné medicíny.
Jména v knize přímo neuvádí, ale naráží na stále silnější scénu, která podle něj lidem prodává iluzi zdraví a mládí v podobě drahých doplňků, infuzí, extrémních diet nebo nejrůznějších technologických zařízení.
„Tento průmysl dnes vydělává miliardy dolarů, ale nepřináší žádné skutečné výsledky,“ upozorňuje Topol. Tyto praktiky označuje za formu pseudovědy, která se šíří i proto, že je jednoduchá, lákavá a dobře se prodává, zatímco seriózní medicína je složitá, vyžaduje trpělivost a ne vždy přináší okamžité efekty.
Jeho kritika je o to ostřejší, že mnozí z těchto „guru“ mají obrovský vliv na sociálních sítích a jejich rady se často šíří rychleji než výsledky vědeckých studií. Topol varuje, že pokud se tento trend nepodaří zlomit, může podkopat důvěru v medicínu a odklonit lidi od preventivních opatření, která skutečně fungují.
V kontrastu s tím staví medicínu založenou na důkazech, tedy přístup, který vychází z klinických studií, dat a dlouhodobě ověřených metod. Nechce lidem slibovat nesmrtelnost ani návrat mládí, ale delší život bez nemocí a závislosti na lécích. „Nejde o to žít věčně, jde o to žít co nejdéle zdravě,“ shrnuje.