Mozek je obecně orgán, který skrývá mnohá tajemství. Jedním z nich je intuice, které se říká také šestý smysl. V zásadě ji lze popsat jako proces vnímání a rozhodování, při němž logické úvahy a deduktivní konstrukce zůstávají zasunuty v pozadí.

Chováme se zkrátka intuitivně, aniž bychom to dokázali nějak rozumově vysvětlit. Třeba když člověk nesedne ráno za volant a raději jede do práce vlakem, protože mu „něco říká“, že na silnici by se naboural.

Takové rozhodování se může vztahovat k momentům, kdy je třeba jednat okamžitě, i k situacím, kdy má člověk dost času svůj postup zvážit.

Velká výzva pro experty

Slovo intuice pochází z latinského in-tuitum, což lze přeložit jako vhled. V minulosti byla vnímána jako něco nepopsatelného a téměř nadpřirozeného. Dnes už je situace jiná. Mechanismus komplikovaného fenoménu zajímá řadu expertů z oborů jako je psychologie či neurologie, kteří se ho snaží nějak podchytit.

Podle Joela Pearsona z University of New South Wales v Austrálii je intuice efektivní a opakované využívání neuvědomělých znalostí a vzorců, díky nimž je člověk schopen lépe se rozhodovat, ideálně v situaci, kdy toto rozhodnutí musí učinit bezodkladně a chybí mu informace, které by mozek mohl racionálně zpracovat a vyhodnotit.

Strach je špatný rádce

Samozřejmě ale neplatí, že každé intuitivní jednání je správné. Podstatné je, do jaké míry člověka ovlivňují jeho emoce, které dokážou s nadsázkou řečeno přebít cokoli jiného. Například strach nebo naopak euforie nás mohou zcela vychýlit z cesty, na níž by nás intuice za jiných okolností nasměrovala.

Florian Artinger, profesor podnikové administrativy na Berlínské mezinárodní univerzitě aplikovaných věd, specializující se na rozhodovací procesy, má za to, že klíčové pro správné intuitivní rozhodnutí jsou získané znalosti a zkušenosti, které nás formují a umožňují nám vyvodit nějaké závěry bez složitých analýz a konstrukcí.

Pokud se ovšem v nějaké oblasti neorientujeme, těžko v ní můžeme uspět na základě intuice.

Je to vůbec ještě intuice?

Důležité je také nezaměňovat intuici s instinkty, které představují vrozené vzorce chování. Před záměnou těchto dvou pojmů varuje také Pearson. Ten rovněž upozorňuje, že intuici bychom neměli využívat tam, kde si s nadsázkou řečeno nejsme jistí v kramflecích nebo v případě, že s námi hýbou silné emoce. Proces může negativně ovlivnit i nové neznámé prostředí.

Správná práce s vlastní intuicí a její kombinace s analytickým myšlením může podle expertů vést k maximálně efektivnímu rozhodování. Ovšem nabízí se otázka, zda budeme-li nad intuicí tolik přemýšlet a hloubat, zůstane vlastně ještě intuicí.

Každopádně nutno dodat, že i přes všechny vědecké teorie zůstává tento fenomén do značné míry velkou neznámou a stěží ho lze nějak komplexně zmapovat.

O dalších záhadách vědy se dočtete v čísle 12/2025 v článku: Největší záhady vědy: Co pořád neumíme vysvětlit?