Je všeobecně známým faktem, že ženy jsou dva až třikrát náchylnější k rozvoji deprese než muži. Doposud to bylo přičítáno zejména rozdílům v chování, prostředí a biologických oblastech, nyní se však ukazuje, že k tomu mají co říci i geny.
Australský výzkum totiž u žen objevil 16 variant genů spojených s depresí, přičemž u mužů jen osm..
Výzkum, jehož výsledky byly nedávno zveřejněny v časopise Nature Communications, je dosud největší genetickou studií o rozdílech mezi pohlavími v závažné depresi. Stojí za ním odborníci z australského lékařského výzkumného ústavu QIMR Berghofer.
Plyne z něj, že velká část variant genů spojených s depresí je sdílena mezi pohlavími, ale u žen nadto existují i varianty specifické pouze pro ně, které u nich riziko rozvoje deprese zvyšují.
Za častější výskyt deprese u žen mohou geny
Brittany Mitchellová, vedoucí výzkumná pracovnice v laboratoři genetické epidemiologie QIMR Berghofer, k tomu uvádí, že „již víme, že ženy trpí depresí dvakrát častěji než muži“. A pokračuje: „Deprese se u jednotlivých lidí projevuje velmi odlišně.
Doposud nebylo mnoho konzistentních výzkumů, které by vysvětlovaly, proč deprese postihuje ženy a muže odlišně, včetně možné role genetiky.“ Většina předchozích výzkumů totiž nabízela spíše behaviorální, enviromentální a biologická vysvětlení těchto rozdílů, včetně menší pravděpodobností vyhledání odborné pomoci muži či častějšího vystavení žen sexuálnímu zneužívání.

Výzkumníci analyzovali DNA z pěti mezinárodních kohort – pocházejících z Austrálie, Nizozemska, Spojených států a dvou ze Spojeného království – s konečnou velikostí vzorku 130 471 žen a 64 805 mužů s těžkou depresí a 159 521 žen a 132 185 mužů bez této diagnózy.
Na základě toho zjistili, že se u žen vyskytuje 16 variant genů spojených s depresí, přičemž u mužů jen osm. V rámci výzkumu rovněž odhalili silnější genetické korelace u žen mezi depresí a metabolickými znaky, jako je index tělesné hmotnosti a metabolický syndrom, než u mužů se stejnými znaky.
Změny v chuti k jídlu i množství energie v deprimovaných žen
Jodi Thomasová, která se na výzkumu podílela, se domnívá, že tyto genetické rozdíly „mohou pomoci vysvětlit, proč ženy s depresí častěji pociťují metabolické příznaky, jako jsou změny hmotnosti nebo změněná hladina energie“.
Autoři jsou si vědomi toho, že studie zahrnovala zhruba dvakrát více žen s depresí než mužů, a proto provedli další analýzy, aby se ujistili, že jejich zjištění nejsou způsobena rozdílem ve velikosti vzorku.
Také uznali omezení, která spočívala v tom, že jejich analýzy byly zaměřeny pouze na Evropany, což limituje použitelnost zjištění na jiné populace.
Profesor Philip Mitchell z Fakulty klinické medicíny Univerzity Nového Jižního Walesu, který se na studii nepodílel, k tomu říká: „Tato velmi zajímavá nová genetická studie v rámci velmi rozsáhlé globální kampaně poskytuje silné důkazy o tom, že tyto rozdíly v míře výskytu deprese mohou být ve skutečnosti způsobeny genetickými faktory, přičemž statisticky významným zjištěním je více oblastí genomu s rizikem deprese u žen ve srovnání s muži a malým překrýváním těchto oblastí mezi muži a ženami.“ To by podle něj mohlo přispět k odlišné farmakologické léčby deprese u žen a mužů v budoucnosti.
Zdroj: The Guardian