Při výzkumu v blízkosti archeologického naleziště v peruánských Andách objevili vědci dosud neznámého tvora. Drobného vačnatce s velkými očima pojmenovali Marmosa chachapoya, na počest starověkých Čačapojů, kteří v severním Peru žili před příchodem Inků..
V roce 2018 pátrala Silvia Pavanová, bioložka z Cal Poly Humboldt, v peruánském národním parku Río Abiseo, který se nachází v departementu San Martín na východním úpatí pohoří Cordillera Central, po záhadném druhu veverky.
Místo toho zde objevila zcela nový druh vačice rodu Marmosa. Jednalo se o dospělého samce o délce 10,7 centimetru s ocasem dlouhým 16 cm. Vážil 21 gramů. Jeho hřbetní srst byla hnědooranžová, zatímco na břiše krémově zbarvená a na tlapkách pak světle žlutá.
Hnědooranžová vačice s černou maskou
Kolem očí měl typickou tmavou masku a jeho čenich byl nápadně úzký. „Byli jsme doslova ohromeni jeho štíhlým a dlouhým ‚nosem‘,“ sděluje spoluautorka studie Pamela Sánchez-Vendizúová. Jeho uši po stranách hlavy pak měřily 1,8 centimetru.
„Okamžitě jsem si uvědomila, že je to něco neobvyklého,“ říká Pavanová, částečně proto, že příbuzné druhy této vačice se v nadmořské výšce 2 664 metrů nad mořem obvykle nevyskytují.
Vědecký tým analyzoval DNA této nově objevená vačice a porovnal ji s DNA známých druhů. Výsledky ukázaly, že zvíře z Peru je příbuzné druhům Marmosa lepida a Marmosa andersoni, ale evidentně se jedná o jiný druh.
„Vačice z národního parku Abiseo se svou DNA velmi liší, asi o 8 % od Marmosa lepida,“ vysvětluje Pavanová. U malých savců je takový rozdíl považován za velkou mezeru a ukazuje, že tento druh byl dlouhou dobu oddělený.
Vačici dali jméno Marmosa chachapoa, a to na počest starověkých lidí, kteří oblast obývali předtím, než ji převzala Incká říše.

Čačapojové, „lidé mlžného lesa“
Čačapojové žili v severním Peru přibližně od roku 800 n. l. až do příchodu Inku v 70. letech 15. století. Často jsou nazývání „lidmi mlžného lesa“, neboť žili v drsném terénu východních And a stavěli si příbytky na vrcholcích hor.
Přirozeným stanovištěm vačice Marmosa chachapoya je pak horský les nacházející se v nadmořské výšce 2 660 metrů v severovýchodních peruánských Andách, kde jsou stromy vysoké 20 až 30 metrů a obklopují je hustá křoviska.
V národním parku Río Abiseo byly zaznamenány více než tři desítky archeologických stanovišť, často spojených právě s Čačapoji. Park je však zároveň významnou oblastí poskytující ochranu rostlinám a živočichům, které se nikde jinde na Zemi nevyskytují, jako je například chápan hnědý (Lagothrix flavicauda), o němž se kdysi předpokládalo, že vyhynul.
Ostatně i tým bioložky Pavanové objevil v oblasti hned několik dalších zvířat, o nichž se domnívá, že nikdy nebyla vědecky zdokumentována, včetně jednoho napůl ve vodě žijícího hlodavce. „Objev nového druhu vačnatce je připomínkou zásadního významu vědeckého výzkumu a ochrany přírody v oblastech, jako je Río Abiseo,“ dodává k tomu Pavanová.
Zdroj: LiveScience