Bude to studie týkající se paměti a učení. Alespoň to tvrdil psycholog Stanley Milgram z Yale University v americkém státě Connecticut, když na počátku 60. let rozjížděl svůj projekt. Ve skutečnosti šlo o něco úplně jiného.
To ale dobrovolníci z řad veřejnosti nemohli tušit. Podle původního plánu měli být rozděleni do svou skupin: na učitele a žáky. Učitelé pak měli žákům klást otázky a v případě špatné odpovědi je trestat elektrošoky, jejichž intenzita byla odstupňována až do 450 voltů.
V reálu to bylo tak, že všichni dobrovolníci se stali učiteli a role žáků připadla Milgramovým (1933–1984) spolupracovníkům. Ti se v době zkoušení nacházeli v jiné místnosti a učitelé na ně neviděli, jen je slyšeli.
Nevěděli, že žádné šoky jim fakticky nedávají a jejich výkřiky bolesti, zoufalství a úpěnlivé prosby jsou jen součástí podařeného hereckého vystoupení. Byli tlačeni do toho, aby je trestali stále bolestivěji, až všechno dospělo na hranici extrému, kdy už byl v sázce život.
Tehdy mohl „herec“ svůj dramatický výstup utnout a nastalým tichem u učitele navodit dojem, že ho zabil.
Obelhaní a vystresování
Smyslem experimentu, jak ho Milgram později popsal, bylo zkoumat poslušnost vybraných jedinců vůči osobě, která je z pozice autority, nadto vědecké autority, nutila k působení stupňující se bolesti. Přitom značné množství dobrovolníků se nechalo dohnat až k onomu extrému.
Nicméně kontroverzní studie byla bez jakýchkoli debat neetická. Sice se nevyznačovala reálným fyzickým násilím, obelhané učitele ale vystavila extrémním stresovým situacím.
O dalších hrozivých experimentech se dočtete v čísle 11/2025 v článku 11 šílených experimentů, které změnily dějiny.
