Jednou z ústředních myšlenek evoluční psychologie je tak zvaný „evoluční nesoulad“, dle které jsme se vyvinuli ve velmi odlišném prostředí, než ve kterém nyní žijeme. V důsledku toho jsou naše těla, mozky i instinkty špatně přizpůsobeny aktuálním situacím, kterým musíme čelit.

Odkládání uspokojení bylo po věky užitečnou taktikou, která pomáhala našim předkům nejen přežít, ale i vyvíjet se jako druh. I dnešní výzvy, jako zhubnout a udržeti si váhu, zbavit se dluhů, najít si smysluplnou práci či udržovat dlouhodobé a šťastné vztahy, vyžadují odkládání okamžitých tužeb ve snaze dosáhnout dlouhodobého cíle.

Zdá se však, že je nyní pro nás obtížnější než kdy dříve nepodléhat každému impulsu a zápasit s vlastními pudy.

Nesoulad se světem, ve kterém žijeme

Podle odborníků je to právě z důvodu evolučního nesouladu. Ačkoliv je charakteristickým znakem lidské bytosti právě její schopnost přizpůsobovat se měnícím se okolnostem, lidská genetika a anatomie zůstaly po dobu asi 100 000 let z velké části nezměněny.

Tehdy jsme přitom žili v malých kočovných kmenech lovců a sběračů. Zemědělství se rozvinulo teprve před 10 000 lety a moderní civilizace před 5000 lety.

Současné prostředí tak není pro většinu z nás takovým, pro jaké jsme byli stvoření. Genetické adaptace, které mohou trvat desítky tisíc let, by jen stěží dokázaly držet krok s přesunem do měst, natož s technologickými kulturním posuny, ke kterým dochází nyní téměř neustále.

Jaké jsou důsledky tohoto evolučního nesouladu? Ten první je patrný na první pohled. Svět bojuje s epidemií obezity, která byla dříve vzácná, neboť velká část světa se potýkala spíše s podvýživou.

Obezita, osamělost a deprese

Instinkt velel našim předkům přejídat se, kdykoliv to bylo možné, protože dostatek jídla nebyl nikdy zaručený. Nyní však žijeme ve světě, kde jsou kalorie levné a potravinářské koncerny se předhání v nabídce těch „nejchutnějších“ potravin, které jsou pro nás vlivem obsahu ochucovadel lákavější než jakékoliv jídlo nalezené v přírodě.

Tyto umělé pochutiny narušují schopnost našeho těla regulovat chuť k jídlu. Proto je pro nás tak obtížné sníst jen jeden chips či jednu sušenku.

Také oblast hledání ideálního partnera se změnila k nepoznání. K přežití druhu byla touha nalézt sexuálního partnera nepostradatelná, když se naši předchůdci spojovali v kmenech o asi 150 lidech, aby bojovali proti nemilosrdnému světu.

Tehdy však byl okruh potenciálních partnerů malý. Dnes máme zařízení a aplikace, které nás propojují s tisíci a tisíci lidmi po celém světě, což paradoxně paralyzuje naši schopnost volby. Zároveň se lidé častěji setkávají se zraňujícím chováním, například ghostingem, kdy se potenciální partner doslova „vypaří jako duch“, případně úzkostí, že toho pravého minou.

Větší soucit se sebou samými

S evolučním nesouladem souvisí i problémy s duševním zdravím, včetně rostoucí míry deprese ve společnosti. Zatímco život lovců a sběračů zahrnoval neustálou interakci s druhými, praktickou práci, která přinášela okamžité uspokojení, stejně jako tradice a rituály, v dnešní době žije řada lidí v osamocení, bez dostatečného kontaktu s druhými, bez naplňující práce i tradic.

Aby se s tím vyrovnali, obracejí se k technologiím, které však jejich problémy paradoxně ještě zhoršují.

Nic z toho však neznamená, že bychom se měli vrátit k prvobytně pospolné společnosti, spíše by nám myšlenka evolučního nesouladu měla přinést nejen vysvětlení situací, se kterými se potýkáme, ale i větší soucit se sebou samými, což nás může pobídnout k lepším a informovanějším rozhodnutím.

Některá z nich jsou dle psychiatra Alexe Curmiho přímočará, například vědomé vyhýbání se nezdravému jídlu či omezení času stráveného u obrazovky. Jiná jsou složitější a vyžadují krok zpět. „Návrat ke komunitě, společnému řešení problému a rituálům může přinést zklidnění i v přetechnizovaném světě,“ myslí si.

Zdroj: The Guardian