Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se chování lidí v nastavených rolích bude měnit, a to v rámci interakcí mezi oběma skupinami.
Do projektu, v jehož čele stál psycholog Philip Zimbardo (1933–2024), se zapojilo 24 osob. Ty byly vybrány z desítek zájemců, kteří reagovali na inzerát, nabízející placenou účast na psychologické studii vězeňského života.
Podle provedených testů netrpěli vytipovaní dobrovolníci žádným psychickým či fyzickým onemocněním. Kromě toho nikdy nebyli trestaní a celkově neměli problematickou minulost.
Poté, co byl experiment zahájen, stali se dozorci vládci svého soukromého království. I když měli zakázáno fyzické násilí, postupem času se situace začala zvrhávat. Ve stupňující se atmosféře útisku a s narůstajícím pocitem dominance se ze strážných stávali tyrani, kteří vězně terorizovali. Uplynulo pouhých šest dní, než Zimbardo celý program ukončil.
Chyba prý byla už v inzerátu
Kontroverzní projekt podle něj ukázal, jak dokáže člověka dramaticky přetvořit prostředí, v němž se ocitl. Stačí nasimulovat situaci, kdy získá nad druhými převahu a moc, a brzy ho to začne negativně ovlivňovat – ať už předtím vedl jakkoli spořádaný a bohabojný život.
Ovšem kritici experimentu kontrovali tím, že se na inzerát, s ohledem na jeho znění, ozvaly osoby se sklony k dominantnímu chování. Navíc sám Zimbardo prý přispěl k umělému vytváření vyhrocené atmosféry a dozorce de facto k tyranskému chování tlačil a podněcoval ho.
O dalších hrozivých experimentech se dočtete v čísle 11/2025 v článku 11 šílených experimentů, které změnily dějiny.
