Zastánci potrhlé konspirační teorie o duté zemi možná slaví. U útrob naší planety totiž vycházejí prazvláštní signály. Vysvětlení samozřejmě bude někde úplně jinde, než v tom, že by uvnitř Země žila ještě nějaká jiná civilizace, ale věda v jeho hledání zatím tápe..

Něco pod ledem mluví. Věda zatím nesklouzává k mimozemšťanům, ale připouští: z Antarktidy přicházejí signály, které se vymykají všemu, co známe. Nejde o šum, ani o poruchu, protože detekce je opakovaná, silná a má konzistentní vlastnosti.

Tajemné signály zachytil výzkumný projekt IceCube, který je umístěn v hlubinách antarktického ledu. Primárně jde o observatoř pro detekci neutrin, téměř nepolapitelných částic, které si v klidu prolétávají skrz naši planetu.

Jenže tentokrát se detekovalo něco jiného a vědci znejistěli. „Zaznamenali jsme vzestupné signály s charakteristikou podobnou neutrinům, ale s energií, která se nedá jednoduše vysvětlit. Pokud by šlo o klasické částice, musely by projít celou Zemí a to prostě nedává smysl,“ diví se astronom a fyzik Peter Gorham z Havajské univerzity, který mimo jiné šéfuje projektu ANITA (Antarctic Impulsive Transient Antenna).

Tyto signály totiž přicházejí z nitra Země. A podle dosavadních fyzikálních poznatků by takové částice prostě a jednoduše měly být absorbovány. Jenže nejsou a badatelé netuší, co přesně je jejich původem.

„To, co detekujeme, není ve shodě s žádným z klasických modelů částicové fyziky,“ přiznává Gorham a dodává: „Je možné, že jde o úplně nový druh částice, který se nám dosud nedařilo popsat.“.

Podobné záznamy se objevily už před lety. ANITA, zařízení vznášející se na obřím balonu vysoko nad Antarktidou, je zachytila již v roce 2016 i 2018. Tehdy byly přehlíženy jako možné chyby měření nebo kuriózní náhody, zkrátka nikdo jim nepřikládal význam.

A přesto se signál ozval. A pak za dva roky znovu. A nyní přichází třetí úder v podobě potvrzení z jiného, zcela nezávislého zařízení IceCube. Detektory, zasazené hluboko do antarktického ledu, zachytily velmi podobné impulzy, tentokrát přímo z podzemí.

A právě tady se otvírá prostor pro spekulace. Co se vlastně pod antarktickým ledem děje? Víme, že tam existují rozsáhlá jezera a podzemní systémy, které jsou izolované od zbytku světa statisíce let. Víme také, že Antarktida má specifické geologické složení, aktivní zlomy, zbytky dávných sopek a možná i dosud neprobádané formy geotermální činnosti.

Ale nic z toho by nemělo produkovat energetické rádiové impulzy s takto definovaným profilem. Navíc v pravidelných a opakovaných záznamech.

Antarktický led je ideálním prostředím pro detekci vysokoenergetických jevů, vždyť jeho průzračnost a izolovanost od lidského rušení umožňuje zachytit i ty nejjemnější stopy částicových interakcí. Právě proto je aktuální detekce tak znepokojivá.

Někteří fyzici připouštějí, že se může jednat o takzvaná sterilní neutrina, což jsou hypotetické částice, které by mohly vysvětlit část temné hmoty a interagovat výhradně gravitačně. Jiní jdou dál a spekulují o možnostech, že jsme svědky rozpadu exotických částic vzniklých při srážkách kosmických paprsků s hmotou v nitru Země.

Anebo se, v duchu nejdivočejších hypotéz, jedná o stopy po černých dírách s velmi krátkým životem, které vznikají a zanikají v kvantovém moři pod našima nohama.

Asi nepřekvapí, že jev probudil i řadu konspiračních teoretiků. Internet zaplavily diskuse o tom, zda signál nepochází z umělého zdroje, třeba z jakési neznámé technologie ukryté hluboko pod ledem. Antarktida je ostatně kontinentem, který přitahuje nejen geology a klimatology, ale právě i konspirační teoretiky.

Stačí připomenout spekulace o nacistických základnách, ztracených civilizacích pod ledem nebo neznámých objektech detekovaných satelity.

Jisté je jedno: signály, které přicházejí zpod ledu, nejsou náhodné. Nemají chaotickou povahu běžného šumu, naopak nechybí jim jasná struktura, měřitelná frekvence, intenzita i trvání. Podle Gorhama je právě tato pravidelnost tím, co je znepokojivé:

„Tohle není statistická anomálie. To je něco skutečného.“.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že jsme narazili na fyzikální jev, který zatím neumíme popsat. Možná se jedná o novou formu částic, tzv. sterilní neutrina, která reagují pouze gravitačně a unikají všem dosavadním detekčním metodám.

Anebo jde o něco ještě exotičtějšího. „Existuje reálná možnost, že data naznačují nový fyzikální mechanismus, například rozpad těžkých částic z temné hmoty, které zůstávaly skryté,“ píší IceCube. V tom případě by šlo o skutečný průlom: první přímou detekci interakce temné hmoty s běžným světem.

Tak či onak, vědci plánují další měření. Projekt IceCube má být v následujících letech rozšířen, nové senzory budou schopné přesněji rozlišit směr i energii zachycených částic. Zároveň se chystají nové lety balónu ANITA, které by měly potvrdit, zda jsou signály skutečně opakující se a tedy systematické.

„Možná jsme se dotkli něčeho zásadního. Anebo jsme objevili vlastní slepou skvrnu ve fyzice. Ale v každém případě jsme na hranici poznání a to je přesně tam, kde chceme být,“ uzavírá Gorham.