Pokusy o extrakci DNA z mumií starověkého Egypta nebyly dlouho příliš úspěšné, ukázalo se totiž, že mumifikace zřejmě rozpad DNA urychluje. Nyní se však odborníkům podařilo sekvenovat genom obyvatele Staré říše, starý 4 800 let.

Pochází tedy z doby, kdy vznikaly pyramidy. Co prozradil?.

Genom se snažily extrahovat z egyptských mumií četné laboratoře. V roce 1985 například švédský evoluční genetik Svante Pääbo, který obdržel v roce 2020 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství „za objevy v oblasti genomů vyhynulých homininů a lidské evoluce“, ohlásil, že se mu podařilo získat první starověkou sekvenci DNA pocházející od člověka.

Jednalo se o několik tisíc písmen DNA z 2 400 let staré egyptské mumie dítěte. Později si však uvědomil, že sekvence byla kontaminována moderní DNA, možná dokonce jeho vlastní.

Mumie DNA zachovávají špatně

Studie z roku 2017 pak přinesla omezená data o genomu ze tří egyptských mumií, které žily před 3 600 až 2 000 lety. Pontus Skoglund, paleogenetik z Francis Crick Institute v Londýně, který stojí za nynějším úspěchem, se domnívá, že horké severoafrické klima urychluje rozpad DNA, stejně jako proces mumifikace, když říká:

„Mumifikace pravděpodobně zřejmě není dobrým způsobem, jak uchovat DNA.“ Pozůstatky, které jeho tým sekvenoval, však pocházejí z doby, kdy se mumifikace ještě neprováděly.

Byly objeveny na archeologickém nalezišti zvaném Nuwayrat, které se nachází 265 kilometrů jižně od Káhiry podél řeky Nil. Zuby a kosti byly objeveny v keramické nádobě, což svědčí o vysokém postavení daného jedince, jsou staré asi 4 800 let.

Objeveny byly v roce 1902, tedy v době, kdy byl Egypt pod britskou koloniální nadvládou. Darovány byly institucím v britském Liverpoolu, kde se nachází dodnes. Přežily dokonce i německé bombardování během druhé světové války.

Zuby odhalily své tajemství

Skoglund měl nízká očekávání, když jeho tým extrahoval DNA z několika zubů tohoto příslušníka kmene Nuwayeat, ale k jeho překvapení hned dva vzorky obsahovaly dostatek autentické starověké DNA k vytvoření kompletní genomové sekvence.

Přítomnost chromozomu Y naznačovala, že ostatky patřily muži. Většina jeho DNA se podobala DNA raných zemědělců z období neolitu, tedy před zhruba 6 000 lety, v severní Africe. Zbytek se nejvíce shodoval s DNA lidí z Mezopotámie, jež byla domovem sumerské civilizace.

Kosti pak svědčí o tom, že daný muž trpěl artritidou a osteoporózou a zemřel v na tehdejší dobu pokročilém věku šedesáti let.

Známky opotřebení na kostech naznačují život plný fyzické dřiny, kdy seděl shrbený na tvrdých površích. „Na základě toho a vyobrazení z jiných hrobek z tohoto období se domníváme, že mohl být hrnčířem,“ uvádí spoluautor studie Joel Irish, bioarcheolog z Liverpool John Moores University.

„Zveřejnění souboru dat o celém genomu starověkého Egypťana představuje významný úspěch v oblasti molekulární egyptologie,“ říká Yehia Gad, genetik z egyptského Národního výzkumného centra v Káhiře. Poukazuje však na to, že genom pochází od jediného jedince, a nemusí tak plně reprezentovat genofond starověkého Egypta.

Zdroj: Nature