V průběhu zimy došlo v Severní Americe k úhynu 60 % včelích populací. Dlouho trvalo, než vědci odhalili příčinu. Nyní už vědí, že za zkázou stál parazitický roztoč zvaný kleštík včelí (Varroa destructor).

Ještě horší zprávou je, že se tento stává odolným vůči postřikům, které dosud k ochraně včelstev postačovaly. Odborníci proto volají po urychleném vývoji nových strategií v boji proti tomuto nebezpečnému škůdci..

Závažné ztráty ve svých včelstvech začali američtí včelaři hlásit už v lednu letošního roku. Až nyní byli však odborníci schopni na základě získaných dat říci, jakých čísel včelí apokalypsa ve Spojených státech dosáhla.

Došlo ke ztrátě více něž 60 % komerčních včelstev, což je asi 1,7 milionu včelstev. Odhadované finanční ztráty pak dosahují 600 milionů dolarů, tedy téměř 13 miliard korun. Důvodem, proč se vědcům nepodařilo získat data o zkáze včas, jsou škrty spojené s úsporami, které od začátku roku zavádí administrativa prezidenta Donalda Trumpa. Nakonec musel vypomoci soukromý dárce.

Nenápadný parazit, který ohrožuje včelstva

Šetření zjistila, že za úhynem včelstev stojí parazitický roztoč kleštík včelí, který u včel způsobuje nemoc známou jako varroáza. V jejím důsledku včelstvo postupně slábne, líhnou se včely s nedokonale vyvinutými křídly, zakrnělýma nohama či menším počtem nohou a dochází i k výraznému zkrácení délky jejich života.

Kleštík na včely medonosné rovněž přenáší virus deformovaných křídel, který američtí entomologové u nemocných včel nyní identifikovali.

Samičky kleštíka jsou viditelné pouhým okem. Jsou příčně oválné, široké 1,5–1,9 mm a dlouhé 1,1–1,5 mm. Zpočátku jsou žlutobílé, později červenohnědé až hnědé. Jsou lesklé. S fyziologickým dozráváním se u nich vyvine hnědý a tvrdý hřbetní štít.

Nečlánkovaný hřbetní štít plně překrývá čtyři páry nohou a ústní ústrojí. Samečci kleštíka jsou velcí 0,8 mm a jsou šedobílí s měkkou pokožkou. Jejich tělo je okrouhlé. Kleštík se šíří jako „nežádoucí pasažér“ na těle včelích trubců.

Pro trubce je charakteristické zalétání do cizích úlů, a tak se stávají hlavními přenašeči parazita. Podobně dělnice přenášejí přichyceného kleštíka do včelstev při zalétávání, loupežích a rojením.

Přenos z včely východní na medonosnou

Původním hostitelem kleštíka je včela východní (Apis cerana), která je však vůči němu imunní. K přenosu parazita z včely východní na včelu medonosnou (Apis mellifera) došlo pravděpodobně na počátku 20. století po dokončení Transsibiřské magistrály.

Dosud nenápadný kleštík našel na novém druhu včely optimální podmínky k životu, a tak se ocitl v centru pozornosti biologů a včelařů. Včela medonosná má z hlediska evolučního ke včele východní asi nejblíže, není však ani geneticky ani jinak vybavená k potlačení rozvoje tohoto cizopasníka.

Bez zásahu člověka je invaze kleštíka do včelstva včely medonosné zničující. Z nové studie expertů ze Zemědělské výzkumné služby amerického ministerstva zemědělství (USDA-ARS) ovšem vyplývá, že tito parazitičtí roztoči si podle všeho začínají vyvíjet rezistenci proti amitrazu, což je nejčastější chemický prostředek, který se k ochraně včelstev před kleštíkem používá.

Ve své zprávě teď proto vědci volají po rychlém vývoji nových strategií v boji proti tomuto pro včely medonosné obzvláště nebezpečnému parazitovi.

Zdroj: USDA-ARS.