Korovec je jedním z mála druhů jedovatých ještěrů na světě. Patří k ikonám pouští Severní Ameriky. S oteplujícím se světem je však i on vystaven výzvám, které nemusí zvládnout a mohly by se mu stát osudnými.

Vědci se snaží zjistit, nakolik jsou tito ještěři schopni se adaptovat na nové podmínky..

Korovci (Heloderma suspectum) dorůstají délky asi půl metru, jejich hmotnost se pak pohybuje jen kolem půl kilogramu. Jejich černě nebo hnědě zbarvená kůže se světlými vzory je pokryta šupinami, které na omak připomínají korálky.

Žijí v suchých pouštních oblastech jižních Spojených států (Nevada, Utah) a Sonorské poušti v Mexiku. Většinu času tráví v úkrytu, často pod různými kameny. Živí se malými savci, žábami, ptáky, ještěrkami, hmyzem a mršinami.

Velmi rádi pojídají ptačí a ještěří vejce, která mnohdy tvoří většinu jejich jídelníčku. Sami se pak mohou stát kořistí kojotů nebo dravých ptáků.

Patří mezi několik málo jedovatých ještěrů na světě, jedové žlázy mají umístěny v dolní čelisti. Jejich jed je neurotoxický a způsobuje velké bolesti, otok, slabost a snížení krevního tlaku. Pro zdravého člověka však kousnutí korovcem smrtelné nebývá.

Svůj jed do těla oběti korovec nevstřikuje, ale nechává ho do hluboké rány volně vtéct. Výzkum jejich jedu byl zásadní pro vývoj léků na cukrovku, a to díky podobnosti sloučeniny jedu s lidskými hormony, které se uvolňují po jídle.

Ideální oblasti pro jejich život se změní

Vzhledem k tomu, že většinu času tráví tito ještěři v úkrytu, o jejich životě se toho příliš neví. To se snaží změnit Steve Hromada, biolog ochrany přírody v Zoo Fresno Chaffee v Kalifornii. Spolu se svými kolegy se rozhodl zjistit, jak mohou budoucí klimatické změny ovlivnit tyto ještěry.

Už před pěti lety, když působil na University of Nevada, na základě předpovědí klimatických změn provedl počítačové simulace, aby předpověděl, jak by se mapa vhodných stanovišť pro korovce v Mohavské poušti mohla změnit v nadcházejících desetiletích.

Zjistil, že by velké pásy pouště, ideální pro tyto ještěry, mohly do roku 2082 zmizet, což by mělo za následek ztrátu více než třetiny dnešního vhodného území. „Ačkoliv korovci žijí ve výjimečně horkých ekosystémech, preferují relativně nižší teploty v jejich pouštním prostředí,“ vysvětluje Kris Wild, ekofyziolog z University of Melbourne v Austrálii, který se na výzkumu nepodílel.

Ještěři upravují své chování tak, aby se vyhnuli nejhoršímu horku. Tráví čas v norách nebo přechází na noční režim. Vědci zjistili, že mnoho oblastí v nižších nadmořských výškách by se tak do budoucna mohlo stát pro korovce příliš drsnými.

Žádní chodci na velké vzdálenosti to nejsou

A naopak, některé horské oblasti by mohly korovcům již brzy nabídnout příznivější podmínky pro život. Ovšem mnoho dat o tom, na jakou vzdálenost jsou tito ještěři schopni se přesouvat, nebylo dosud k dispozici.

Hromada proto monitoroval pomocí rádiových vysílačů pohyb 62 korovců a následně data integroval do simulace. Zjistil, že jsou ještěři schopni se snadno pohybovat členitým terénem i oblastmi s nízkou vegetací, problémem je ale délka cesty.

Mají tendenci držet se v blízkosti svých „domovů“ a jen zřídka podnikají výlety v délce několika kilometrů.

To by mohlo s oteplujícím se klimatem znamenat pro přežití těchto ještěrů hrozbu. Wild varuje, že v důsledku toho by se současná stanoviště jejich výskytu mohla v budoucnu ještě zmenšit a stát se izolovanějšími.

„Pravděpodobně to budou pevnosti v důležitých oblastech, které budou tato zvířata chránit před měnícím se klimatem,“ říká. I v oblastech, které se mohou z hlediska nových podmínek jevit jako ideální, je třeba vzít v úvahu další faktory, například dostupnost potravy.

„Kolik králíků se bude množit po roce sucha? Kolik křepelek? A je to dostatek potravy pro to, aby korovci přežili?“, na tyto otázky ještě musí Hromada najít odpovědi.

Zdroje: ScienceNews