Donald Trump dlouhodobě popírá existenci klimatické krize a označuje ji za „obrovský podvod“. Je tak do značné míry ironií, že právě změna klimatu je jednou z hlavních hybných sil jeho snahy ovládnout Grónsko a Panamský průplav..

Ihned krátce po svém zvolení do Bílého domu Trump vystupňoval své požadavky na anexi zmíněných oblastí Spojenými státy. Jeho výhružky se přitom netýkaly jen ekonomiky, ale nevyloučil ani vojenské kroky.

Pak mimo jiné pohrozil „velmi vysokými“ cly uvalenými na Dánsko, pokud se mu v Grónsku postaví do cesty. „Grónsko potřebujeme je pro ekonomickou bezpečnost,“ uvedl.

Trump argumentuje, že Grónsko je klíčové pro národní bezpečnost USA a že Dánsko by se mělo tohoto autonomního území vzdát. Data přitom ukazují, že klimatická krize se v Grónsku projevuje mimořádně rychle, jen pro představu ledová pokrývka zde mizí šíleným tempem 30 milionů tun ledu za hodinu.

To nejen zvedá hladiny oceánů, ale také uvolňuje přístup k dosud nedostupným ložiskům vzácných minerálů, ropy a plynu. Od roku 1992 ztratil grónský ledovec tolik ledu, že celosvětová kladina oceánů stoupla o více než 1,2 centimetru.

Jen v roce 2019 bylo zaznamenáno rekordní tání, kdy zmizelo přibližně 532 miliard tun ledu, což odpovídá zvýšení hladiny světových oceánů o 1,5 milimetru za jediný rok.

Grónské zásoby ropy jsou pro současnou americkou administrativu až neodolatelným lákadlem. Trumpův syn Donald Jr. se v lednu vydal do Grónska, kde prohlásil, že chce „udělat Grónsko opět skvělé“, obvinil Dánsko z blokování zdejších přírodních zdrojů a vyzval k jejich intenzivnější těžbě.

Tání ledu také umožňuje vznik nových lodních tras skrze Arktidu. Robert O’Brien, bývalý poradce pro národní bezpečnost během prvního Trumpova mandátu, uvedl, že Grónsko je pro USA nezbytné nejen pro obranu proti Číně a Rusku, ale také kvůli novým obchodním cestám, které by mohly v budoucnu konkurovat Panamskému průplavu.

Před nedávnem ostrov navštívil i americký viceprezident Vance. Nebyl vítán, přesto kritizoval Dánsko za údajnou špatnou správu Grónska.

Mnohem jižněji, než je Grónsko, klimatická změna způsobila katastrofální sucho v Panamě. Od roku 2023 země čelí extrémně nízkým hladinám v přehradně Gatún, která zajišťuje provoz průplavu. Kvůli tomu byl omezen lodní provoz a v roce 2024 se objem přepraveného nákladu snížil téměř o třetinu.

V říjnu 2023 klesla hladina přehrady na 79,7 metru nad mořem, což je hluboko pod průměrnou hodnotu 88,5 metru. Aby se snížila spotřeba vody, byl počet lodí projíždějícch průplavem omezen z původních 36 denně na pouhých 22.

Sucho má za následek nejen hospodářské ztráty, ale také eskalaci geopolitického napětí. Trump tvrdí, že Panamský průplav je „zásadní pro USA“ a kritizuje jeho současné provozovatele: „Průplav jsme dali Panamě, ne Číně!“ Tím narážel na rostoucí ekonomický vliv Pekingu v regionu.

Čínské společnosti v posledním desetiletí investovaly miliardy dolarů do přístavní infrastruktury v Panamě a zvýšily svůj podíl na obchodu přes průplav. Odborníci na mezinárodní právo ale varují, že USA si nemohou jen tak nárokovat strategické oblasti pod záminkou jejich ekonomického a politického významu.

Například Anne-Marie Slaughterová, bývalá ředitelka politického plánování na americkém ministerstvu zahraničí, zdůrazňuje význam dodržování mezinárodních norem a respektování suverenity jiných zemí. Podobně profesor mezinárodního práva na Kolumbijské univerzitě, Michael Doyle, varuje před nebezpečím narušování mezinárodního řádu prostřednictvím jednostranných akcí motivovaných ekonomickými zájmy.

Navíc, průplav Číně skutečně nepatří, jen si pronajala dva přístavy v blízkosti průplavu.

Bývalá poradkyně Baracka Obamy pro klimatické záležitosti Alice Hillová upozornila, že klimatická krize změnila strategickou důležitost Arktidy i Panamského průplavu. „Je ironické, že prezident, který klimatickou změnu označuje za podvod právě kvůli ní teď chce obsazovat cizí území.“ Podle Hillové se změny v Arktidě odehrávají mnohem rychleji, než předpokládaly dřívější modely, což urychluje přehodnocování geopolitických priorit velmocí.

Ztráta mořského ledu znamená nejen snazší těžbu surovin, ale také nový boj o námořní dominance, přičemž USA chtějí zajistit svou přítomnost dříve, než jim Arktida „proteče mezi prsty“.

O Trumpově postoji pochybuje i Sherri Goodmanová z Wilsonova centra (americký think tank zaměřený na mezinárodní vztahy a politiku), která varuje před nástupem nového typu „pravicového environmentalismu“, kdy bohaté země využívají klimatickou krizi k posilování moci.

„Trump si uvědomil, že klimatická změna zpřístupňuje suroviny a trasy. To vysvětluje, proč se z izolacionisty stal téměř imperialista. Vidíme, jak klimatické změny nezpůsobují jen přírodní katastrofy, ale přímo formují nové mocenské dynamiky.“ Ostatně, současné USA nejsou samy, o podobnou expanzi usiluje i Čína, která buduje „polární hedvábnou stezku“ spojující její přístavy s Evropou skrze Arktidu.

Čína v posledních letech navyšuje svou přítomnost v regionu, investuje do ledoborců a rozvíjí svou Arktickou politiku jako součást širší strategie globální dominance.

Trumpovy ambice se setkaly s ostrou kritikou po celém světě, zvláště pak tam, kam přímo cílí. „Naše země není na prodej,“ říká Ole Hjorth, 27letý dispečer z grónské metropole Nuuk. Grónská politička Aaja Chemnitz Larsenoví dodala, že Trumpův přístup byl „podceňující a urážlivý“, a že jeho slova vzbudila v Grónsku značné pobouření.

Grónsko sice hledá ekonomické příležitosti, které se netýkají pouze rybolovu, který tvoří hlavní část zdejší ekonomiky, ale jeho obyvatelé si uvědomují dopady klimatické změny. Mnozí upozorňují, že rozšiřující se těžba by mohla přinést krátkodobé zisky, ale dlouhodobě poškodit křehký ekosystém regionu, a že je třeba vidět trochu dál, než jen do vlastní peněženky.

„Pro nás je klimatická krize realitou a musíme se s ní vypořádat s ohledem na naši budoucnost,“ uzavírá Larsenová.