Nedávný výzkum konečně rozluštil záhadu, s níž si medicína lámala hlavu po staletí: Odkud se vzala syfilis. Potvrdil spekulace, že infekci přivezli Kolumbovi námořníci, kteří se nakazili v nově objeveném kontinentě. .

 

Málokterá jiná infekce budí takový děs a současně jistou negativní fascinaci. Že nevyvolávala takový odpor jako třeba lepra, která podobně deformuje tělo, zjevně souvisí se způsobem přenosu. Už od prvního prudkého propuknutí v Evropě byla považována za „trest za slast“. I když nebylo jasné, kde se najednou vzala, bylo očividné, jak se předává.

Šířit se začala mezi prostitutkami a vojáky mladičkého francouzského krále Karla VIII., když na samém konci 15. století vytáhl dobývat Neapol. S tažením neuspěl, i když se válka nejdřív vyvíjela podle jeho představ.

Francouzské území ale nerozšířil. Jednou z okolností, která mu v tom zabránila, bylo právě propuknutí dosud neznámé nemoci. Její děsivost časem jen narůstala a vedla k hledání viníka, který za novou pohromu může.

Souvislost s námořníky, kteří se právě vrátili z objevitelské cesty do Ameriky, se přímo nabízela, takže se toto podezření udržovalo po staletí.

Konečně pokrok

Až do objevu prvního účinného léku, který v roce 1910 představil německý vědec Paul Ehrlich, byla proti syfilidě Evropa prakticky bezmocná. Nazval ho Salvarsan, což převedeno z latiny může znamenat „buď zdráv, arzene“ nebo „léčivý arzen“ a jednalo se o obrovský průlom oproti dosavadním možnostem medicíny v léčbě syfilis.

Zájem o něj ukončil až v polovině 20. století objev antibiotik. Infekce sice začala být léčitelná, tím ale ze světa nezmizela a postupně začalo nových případů opět přibývat, a to i v ČR. Vysoký nárůst po celém světě pokračuje i tomto století, což se přisuzuje opadnutí někdejšího strachu ze sexuálně přenosných chorob.

Zvláště kritická situace je v Africe kvůli špatné dostupnosti léčby, a tak na tento kontinent připadá až 60 % všech úmrtí na syfilidu. A jestli se ptáte na vakcínu, tak o tu se sice vědci už nějakou dobu pokoušejí, ale zatím bez konkrétního úspěchu.

Mohl za to Kolumbus?

Po objevu původce nákazy a poté i účinného léku zbývalo vyřešit ještě jednu staletou záhadu – kde se syfilis na samém konci 15. století v Evropě vzala? Opravdu za to mohl Kolumbus? Některé výzkumy tuto domněnku vyvracely s tím, že šlo jen o časovou shodu návratu námořníků po objevu nového kontinentu a propuknutí mohutné vlny onemocnění.

To přitom mohlo v Evropě kolovat už dřív, aniž by vyvolávalo větší pozornost. K tomu aspoň před několika lety došli vědci z Curyšské univerzity po studiu kosterních ostatků z Finska a Estonska, na nichž byly typické syfilitické změny na kostře a zubech.

Jejich názor ale vyvrací novější studie Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku zveřejněná na konci loňského roku. Tým Johannese Krauseho, který vede oddělení archeogenetiky, analyzoval vzorky z pěti koster z Mexika, Chile, Peru a Argentiny, které pocházely z období kolem objevení Ameriky, nejstarší byla z roku 1280, tedy dlouho před Kolumbovým příchodem.

Vědcům se postupně podařilo ze zlomků sestavit genetický „rodokmen“ bakterií a porovnat ho s dnes kolujícími verzemi treponemy. Zjistili tak, že syfilis existuje v Americe asi 9 000 let, původně mohlo jít o infekci přenesenou na člověka ze zvířat.

Koncem 15. století se náhle z nějakého důvodu počty nákaz syfilidou u původních obyvatel Ameriky explozivně zvýšily. Shodou okolností k tomu došlo právě v době, kdy připluly Kolumbovy lodě. Ty pak nemoc zřejmě přivezly zpět do Evropy.

Podle výsledků lipského výzkumu původci dnešní syfilidy skutečně s vysokou pravděpodobností pocházejí z Ameriky. A pokud jde o předkolumbovské nálezy v Evropě, tam bude třeba ještě zjistit, jestli mohlo jít o jiné formy treponemy nebo třeba o lepru, která podobně poškozuje kosti.

Více se dočtete v čísle 5/2025.

Autorka: Kateřina Pavelcová