Nobelova cena se uděluje od roku 1901, tedy dost dlouhou dobu na to, aby se s odstupem ukázalo, zda se dostávala do správných rukou. V drtivé většině případů ano, omylů a přehmatů je překvapivě málo.
Přesto jsou z dnešního pohledu někdy až kuriózní. .
Nechme stranou Nobelovu cenu míru, jejíž udělení často vyvolává kontroverze. Do nesprávných rukou se ale někdy dostala i ocenění určená za mimořádné vědecké objevy.
Není to tak divné, jak se zdá. Rozpoznat, jaký přínos budou nové poznatky a metody mít, není z krátkodobého pohledu vždy snadné, mnohem jasněji se jejich význam ukáže s odstupem desetiletí. Navíc i rozhodnutí z dnešního pohledu kuriózní mohla mít ve své době opodstatnění. Třeba Nobelovka za vývoj DDT, lobotomii, nebo odhalení původce rakoviny.
Trapný omyl
Oproti chemikům se omyly a přešlapy biologů obracejí spíš jen proti nim osobně a poškozují jejich dobré jméno. Přesně to se přihodilo dánskému badateli Johannesi Fibigerovi. Nobelovu cenu za rok 1926 mu vynesl objev, že rakovinu vyvolává parazit.
Pro přesnost je třeba ale dodat, že jejímu udělení značně napomohla i dobová atmosféra. Rakovina před 100 lety děsila stejně jako dnes a tehdejší medicína tápala nejen při léčení, ale i v hledání příčiny, která vede k bujení nádorů.
Tlak na její nalezení byl proto obrovský a tato netrpělivost zčásti vysvětluje zbrklé přijetí Fibigerových závěrů.
V jeho prospěch navíc mluvila předchozí solidní vědecká práce i vysoké postavení v akademické sféře v Dánsku. Medicínu vystudoval v Kodani a pak se vydal na stáž do Berlína k již tehdy slavnému Robertu Kochovi, známému hlavně jako objevitel původce tuberkulózy.
Po návratu do Kodaně se Fibiger ovlivněný Kochem začal rovněž zabývat výzkumem tuberkulózy u laboratorních potkanů. Po čase ho zarazila zvláštní věc. V žaludku potkanů nacházel stále častěji nádory. Jak je to možné, kroutil hlavou.
To musí mít společnou příčinu. Vzal tedy vzorky nádorů pod mikroskop a nestačil se divit. V nádorech nebyly jen zvrhlé buňky, ale také nový život. Fibiger sice nebyl parazitolog, ale brzy zjistil, že jde o drobné červy hlístice a ještě unikátní.
Protože je ještě nikdo nikdy nepopsal, pojmenoval je Spiroptera carcinoma, tedy s jasným odkazem na to, že vyvolávají nádory.
Konec iluze
Fibiger byl velmi důsledný, a tak se mu podařilo zjistit, že tyto hlístice jsou ve skutečnosti parazité švábů a v Evropě je nikdo neznal, protože se vyskytovaly jen v tropických oblastech Ameriky. Dokonce vypátral, jak se do Dánska dostaly – s infikovanými šváby v lodních dodávkách cukru z Karibiku.
Nobelovu cenu s velkou slávou dostal, jenže už pár let později se ukázalo, že to s parazity a rakovinou bude trochu jinak. Nádory, které se u jeho krys vyvinuly, nebyly vůbec zhoubné. Šlo o novotvary, které nejspíš vznikly jako reakce na závažný nedostatek vitaminu A v krmivu, protože mu Fibiger nevěnoval pozornost.
Problém s krmivem nezaznamenal také proto, že neměl neinfikovanou kontrolní skupinu, počátkem 20. století to ještě nebylo běžné. Šváby infikovanými hlísticemi krmil všechny potkany trpělivě několik let.
Proto byl přesvědčen, že svou hypotézu důkladně ověřil a poznal pravou příčinu novotvarů. Jeho experiment se ale v následujících letech nepovedlo opakovat se stejným výsledkem. Iluze o nalezení příčiny rakoviny se tak rozplynula a hlístici dali biologové nové jméno Gongylonema neoplasticum, které ji s nádory už nespojuje.
Přesto čas ukázal, že na Fibigerově teorii o parazitárním původu onkologických onemocnění něco být může.
Dnes už medicína ví, že nádorové bujení může spustit nákaza parazitickými červy čili helminty. Riziková je především infekce krevničkou močovou, která může vyvolat změny ve stěně močového měchýře vedoucí k rakovině.
Více se dočtete v čísle 3/2025.
Autorka: Kateřina Pavelcová
