Lidé svojí činností změnili planetu Zemi k nepoznání, není na ní prakticky místo, kterého by se nedotkla lidská ruka, ať už se jedná o nejvyšší pohoří či hlubiny pralesa a oceánu. Svojí činností ovlivnili i další tvory, kteří planetu obývají, a to často negativním způsobem.

Aby zvířata přežila v nově člověkem nastolených podmínkách, nezbylo jim nic jiného, než se přizpůsobit..

Zvířata se změněným podmínkám přizpůsobují neustále, ostatně je to jediný způsob, jak přežít v rychle se měnícím světě. Dříve to však bylo spíše z důvodu změny přírodních podmínek či přemnožení predátorů.

V poslední době je na vině mnoha změn člověk. První zcela evidentní případ toho, kdy činnost člověka negativně ovlivnila živé tvory, se udál za průmyslové revoluce v Anglii. Drsnokřídlec březový (Biston betularia), motýl z čeledi píďalkovitých, byl přinucen změnit svoji barvu.

Co způsobila průmyslová revoluce

Za normálních okolností byla jeho křídla bílá s černými tečkami, aby jejich vzor připomínal kůru listnatých stromů, což je činilo méně nápadnými pro ptačí predátory. Ovšem vlivem rozsáhlé industrializace a zvýšeného používání uhlí došlo ke znečištění ovzduší sazemi.

I vegetace se pokryla exhaláty. Světlé můry tak byly na tmavém podkladu příliš nápadné. Přežívaly spíše tmavě zbarvené exempláře drsnokřídlece, nazvané carbonaria. Tato forma mur se rychle šířila a během 50 let téměř vytlačila původní světlou barvu, zvanou typica.

Činnosti člověka se nepřizpůsobují jen zvířata, ale i rostliny. Jako mahagon se označuje dřevo tropického stromu Swietenia mahagoni. Pro svoji trvanlivost, odolnost vůči hnilobě i krásnou tmavě červenou barvu se stalo symbolem luxusu.

Proto byly tyto stromy ve velkém káceny, takže v některých zemích došlo po roce 1970 ke snížení jejich populace o více než 70 %. Druh přežívá i dnes, ale stromy již nedosahují 20 metrů na výšku jako kdysi.

Malin Rivers z Botanic Gardens Conservation International k tomu říká: „Mahagon nyní existuje jako menší, keřovitý strom s malou komerční hodnotou.“.

Proti-ptačí hroty v hnízdech a hvězdice na pivě

Straky obecné (Pica pica) svá hnízda vždy zakrývaly větvemi trnitých keřů, aby odradily zloděje vajec, jako jsou třeba vrány černé (Corvus corone). Ovšem nyní místo těchto keřů využívají proti-ptačí hroty, které jsou hojné v městských oblastech, aby ochránily památky před ptáky a jejich trusem.

Straky se tyto hroty naučily vytrhávat a zakomponovávají je do svých hnízd. Podle Auke-Floriana Hiemstra, který působí jako biolog na Leiden University, kde se zabývá plastovým znečištěním, se jedná o jeden z mnoha příkladů rostoucího trendu, kdy ptáci využívají pro svá hnízda umělé materiály.

Astrophiura caroleae, pětiúhelníkový tvor příbuzný hvězdici, byla objevena vědci v roce 2018. A to v hloubkách asi 300 metrů od pobřeží Curacao v Karibiku. Těmto tvorům, kteří preferují tvrdé substráty, se podle Hugha Cartera, odborníka na hvězdice, velice dobře daří na skleněných lahvích od piva Heineken, které pravděpodobně hodili přes palubu rybáři, případně na starých pneumatikách.

Vědci v Nizozemsku zase zjistili, že si tamní šneci, kteří žijí v centrech měst vyvinuli světlejší ulity.

Sloni bez klů i vlaštovky s kratšími křídly

Je to patrně z důvodu teplot vyšších až o 8 °C, které panují ve městech ve srovnání s venkovem. Profesor Menno Schilthuizen, nizozemský evoluční biolog, k tomu říká: „Hlemýždi uvnitř tmavých ulit mají tendenci se více zahřívat, čímž jim hrozí smrt přehřátím.

Světlejší barva ulity pravděpodobně udržuje šneky v optimální teplotě i během nejteplejších letních dní ve městě.“ Vlaštovky pestré (Petrochelidon pyrrhonota), které v jihozápadní Nebrasce často hnízdí pod mosty, byly v minulosti často obětmi nehod, když je srazila projíždějící auta.

Dlouhodobá studie však zjistila, že si vlaštovky, aby se vyhnuly riziku sražení, vyvinuly kratší křídla. „Je to jako rozdíl mezi špionážním letadlem U2 a stíhačkou,“ říká Mary Bomberger Brownová z University of Nebraska-Lincoln, která studii vedla.

Populace slonů afrických (Loxodonta africana) zase během mosambické občanské války ve velkém ohrožovali pytláci. Kvůli nim se počet slonů v národním parku Gorongosa snížil o více než 90 %. Nyní se populace zotavují, ovšem mnohem častěji se v nich vyskytují samice bez klů.

Jedná se patrně o důsledek toho, že sloni bez klů se dříve s menší pravděpodobností stávaly cílem pytláků. Obdobná změna se udála i v Tanzanii.

Zdroje: The Guardian