Politik Solón vymyslel spoustu užitečných zákonů. Jenom díky němu se třeba občané mohli odvolat proti rozhodnutí úřadů. Nicméně všechny Solónovy reformy někdy zastiňuje poněkud přízemnější „výmysl“. „To je ten, co založil nevěstinec…?“.

 

Řecký básník, zákonodárce, státník, vojevůdce… Nejenom Solón se stal mužem mnoha profesí a talentů. I ostatní učenci antického Řecka většinou úspěšně ovládali víc než jeden obor. Mnozí z nich se pohybovali ve svém zvláštním světě a realita všedních dnů pro ně nebyla zrovna důležitá….

Zakladatel nevěstince

Kdo: Solón

Životní data: 638–558 př. n. l.

Obor:  poezie, politika, válečnictví

Zajímavost: Raději uteče z vlasti, aby nemusel rušit svoje zákony.

Potomek zchudlé aristokratické rodiny dokázal Atéňany přesvědčit k tomu, aby se vypravili proti Megařanům, kteří město ohrožovali. Solón se postavil se do čela aténského vojska a dovedl své bojovníky k vítězství.

Po návratu z boje se těšil mimořádně popularitě. Lidé si ho roku 594 př. n. l. dokonce zvolili za archonta, vládnoucího úředníka městského státu. Dostal plnou moc vytvořit nové zákony. Brzy je nechal vystavit veřejně na mramorových deskách.

Krátce poté ale na 10 let zmizel z vlasti. „Tu opustil na lodi pod záminkou, že si chce rozšířit vzdělání, aby nebyl přinucen zrušit některý ze zákonů, které vydal,“ dával k dobru perličku řecký dějepisec Hérodotos I. (asi 484–430/420 př.

n. l.).

Tři kategorie lehkých žen

Solón měl správné tušení. Jeho reforma totiž neměla příliš dobrý ohlas. Lidem například vadilo jeho rozdělení lidí do čtyř tříd podle majetku. Atéňany Solón vlastně potěšil jenom tím, že ve městě založil první nevěstinec.

Sehnal vhodný dům, koupil mladé otrokyně a poplatek za vstup stanovil velmi nízko. „Je to lék proti homosexualitě,“ promlouval k mužům a v nové instituci viděl nástroj pro blaho svého lidu. Vytvořil tři kategorie prostitutek:

dikteriady sloužící v nevěstincích, auletridy čili hráčky na flétny a tanečnice a potom hetéry. Brzy se ale ukázalo, že minimálně s prostitucí v nevěstincích měl dobrý nápad. Atéňanům nejstarší řemeslo plnilo městskou kasu a jenom díky němu mohli obyvatelé financovat například stavbu lodí nebo výstroj pro vojáky.

Situace dokonce došla tak daleko, že Solonovy nevěstky musely mít na opuštění Atén zvláštní povolení, a poskytnout záruky, že se vrátí.

2. Vyznavač převtělování duší

Kdo: Pythagoras

Životní data: 580–510 př. n. l.

Obor: matematika, filozofie, politika

Zajímavost: Odpor vůči svým teoriím nepřipouští.

„Všechno je jenom číslo,“ prohlašoval přesvědčeně Pythagoras. Bezmezně věřil tomu, že veškerá čísla se dají vyjádřit jako zlomek, poměr dvou veličin. Když ale student jménem Hippasus prokázal, že to neplatí pro všechna čísla, hněv se obrátil proti němu.

„Vyzradils tajemství,“ vyhnal ho Pythagoras z okruhu svým přátel. Autor matematické poučky o součtu čtverců nad přeponami pravoúhlého trojúhelníku pochybnosti o svých teoriích nepřipouštěl. Číslo bylo jeho vírou, ostatně matematik byl zároveň i knězem.

Skupiny jeho následovníků se podobaly sektě uctívající svého mistra. Ve městech pak tvořily vlivné kruhy. Vyznávali dokonce převtělování duší. „Mnoha lidem z těch, s nimiž se sešel, připomněl dřívější život, který jejich duše v minulosti prožívala, než se spojila s jejich nynějším tělem,“ líčil Pythagora řecký filozof Porfyrios (232–304).

Myslitele nikde nechtějí

Výjimečnost Pythagorovi a jeho následovníkům sice přinesl krátkodobý obdiv – některá města jim svěřila vládu nad sebou – ale brzy ho vystřídaly závist a zášť. A tak nejdřív musel utéct z jihoitalského Krotonu, potom z Kaulónie.

Když přišel do Lokridy (oblast středního Řecka), nechtěli ho ani zde. „Pythagoro, my víme, že jsi moudrý a schopný člověk, avšak protože my ve svých zákonech nenalézáme nic, co bychom jim mohli vytknout, pokusíme se držet se jich dál.

Ty pak odejdi někam jinam.“ Útočiště nakonec našel v jihoitalském Metapontu, kde musel před pronásledováním utéct do svatyně Múz a zde nakonec zemřel.

Více se dočtete v čísle 1/2025.

Autor: Michal Maša