Archeologové objevili důkazy o raných křesťanských pohřebních zvyklostech ze čtvrtého století díky bazilice uprostřed egyptské pouště, která i přes nánosy dvou tisíciletí zůstala neuvěřitelně zachovaná.

V této bazilice odborníci nalezli více než deset hrobů, z nichž značná část překvapivě patřila ženám a dětem..

Při typických křesťanských pohřbech ze čtvrtého století byli duchovní jako kněží nebo biskupové pohřbíváni v kostelech, zatímco ostatní byli pochováváni na běžných hřbitovech. Zde, ve vzdálené a zapadlé oáze, však archeologové objevili pozůstatky obyčejných lidí přímo v bazilice.

„Fakt, že je tolik hrobů přímo uvnitř kostela, je pozoruhodný,“ říká egyptolog David Frankfurter z Bostonské univerzity, který se projektu přímo nezúčastnil.

Na rozdíl od starověkých egyptských pohřebních zvyklostí, které byly často okázalé a luxusní, křesťané tehdy upřednostňovali jednoduchost. Těla byla zabalena do lněných tkanin, pouze dvě z nich byla v rakvích.

Vedle jednoho těla našli archeologové svazky rozmarýnu, myrty a palmových listů, a jedno dítě bylo pohřbeno s bronzovým pohárkem. Jinak byly hroby velmi prosté.

Výzkumný tým pod vedením Davida Ratzana z Newyorské univerzity a Nicoly Aravecchiové z Washingtonské univerzity zahájil vykopávky už v roce 2012, avšak posléze čelil mnoha komplikacím. Politické nepokoje v regionu a smrt několika turistů omylem zabitých egyptskou armádou vedly k přerušení výzkumu na několik let.

Teprve v roce 2023 se mohli do Egypta vrátit a dokončit svou práci.

Tento kostel stál na východním okraji města Trimithis, dnes známého jako Amheida, které bylo kdysi živým centrem s tisíci obyvateli.

Kromě kostela zde byly objeveny také vila, pohanský chrám a římské lázně, což dokládá pestrý život ve městě navzdory jeho odlehlosti. I proto se město zachovalo do dnešních dnů v téměř původním stavu.

Město, přestože bylo odlehlé, prosperovalo díky vývozu datlí a oliv, které obyvatelé měnili za zboží z úrodných oblastí podél Nilu. Mezi pohřbenými byla i žena středního věku s plným chrupem, což může svědčit o dobré stravě a poměrně pohodlném životě, navzdory drsným podmínkám.

„Město bylo mnohem více propojeno se světem, než by se na první pohled mohlo zdát,“ uvedla Aravecchiová.

Samotná architektura kostela, obdélníková struktura s kolonádami, odráží tehdejší římský styl bazilik, což naznačuje, že římské stavební prvky dorazily i do Trimithis během několika let po přijetí křesťanství v Římě.

Císař Konstantin v Ediktu milánském z roku 313 právně uznal existenci křesťanské obcí, přičemž kostel v poušti byl postaven o několik desítek let později.

Nález hrobů pod kostelem odhaluje, že rané křesťanské pohřební zvyklosti byly otevřeny různým výkladům. „Bylo to zajímavé a zároveň nelehké období pro církev,“ říká Ratzan. Přestože mnoho lidí už křesťanství přijalo, stále zůstával prostor pro experimentování, a to i v přístupu k pohřebním praktikám.

„Lidé se zaměřovali spíše na tělo než na vzkříšení nebo duši,“ připomíná Frankfurter.

Přítomnost tolika ženských pozůstatků je také pozoruhodná. „Existují důkazy, že ženy měly v raném křesťanství významné postavení,“ uvedla odbornice na rané křesťanství Laura Nasrallahová z Yaleovy univerzity.

Ačkoliv není jisté, zda ženy pohřbené v Trimithis měly náboženské funkce, spekulace o jejich možné roli naznačují, že role žen v raném křesťanství byla rozmanitá.