Psychologové se nás ve svých dotaznících ptají na to, co sami o sobě víme, a co jsme ochotni prozradit. Ptají se nás na to, zda jsme rádi v centru dění, zda máme rádi kolem sebe spoustu lidí nebo zda často překypujeme energií.

A tak ani pro laika nebývá těžké uhodnout, že v tomto případě je zajímá míra naší extroverze. .

Existuje ale způsob, jak o člověku zjistit i to, co sám neví a není ochoten přiznat sobě natož druhým? Někteří výzkumníci se domnívají, že ano, a sice pomocí implicitního asociačního testu.

Záměrem tohoto nástroje je měřit nevědomé postoje, preference, nebo chcete-li předsudky obvykle k určitým skupinám lidí. Jeho zastánci rovněž tvrdí, že dokáže zjistit i to, jak nevědomě vnímáme sami sebe. Jak je to možné?

Pojmy a dojmy

Princip fungování implicitního asociačního testu (IAT) může být napoprvé těžší na pochopení. Stojí za ním myšlenka, že jestli máme nevědomě asociovány dva pojmy silněji, budeme rychle odpovídat na kategorizaci slov do těchto pojmů, když tyto dva pojmy budou sdílet stejné tlačítko na klávesnici, spíše, než když budou tlačítko sdílet pojmy, které tak silně asociované nejsou.

Jeden z těchto pojmů bývá objekt postoje (tedy například květina nebo hmyz) a druhý pojmem bývá hodnotící kategorie (dobrý nebo špatný).

Šmodrchanice s klávesnicí

Vše vysvětlíme na příkladu: Představte si, že klávesu E máte zmáčknout, když se na obrazovce objeví slovo, které spadá pod kategorii květiny (jako například květ, list, pyl) nebo pod kategorii přídavného jména „dobrý“ (například úžasný, příjemný, fantastický).

Klávesu I máte zmáčknout, pokud uvidíte na monitoru slovo spadající do kategorie hmyz nebo špatný. Poté si květina s hmyzem vymění klávesy, takže na klávese E jsou kategorie hmyz a dobrý a na klávese I kategorie květina a špatný.

A poté přichází klíčová otázka: budete přiřazovat slova rychleji, když květina sdílí klávesu s kategorií dobrý nebo špatný? Budete rychleji odpovídat, když se hmyz nachází na stejné klávese jako dobrý nebo špatný?

Podle zastánců tohoto testu rozdíl v reakčních časech vypovídá o vašich nevědomých preferencích pro květiny nebo hmyz.

Rasa, váha, sex

Do této chvíle se IAT zdá poměrně nekontroverzní. Teď ale uvažte, že bychom zkoumali nevědomé postoje k lidem různé rasy, náboženství, sexuální orientace. Možná jste přesvědčeni o svých vstřícných postojích k obézním lidem, ale co vám vyjde v IAT? Najednou se tento test stává poměrně nepříjemnou sondou do vlastního nitra. Pokud tedy IAT něco o postojích člověka skutečně říká.

Říká?

Pojďme to zjistit.

Běžnou metodou, jak ověřovat informační hodnotu nějakého testu je porovnat jeho korelaci s nějakým relevantním kritériem. V praxi to může znamenat například to, že se podíváme na to, zda lidé, kteří mají lepší testy studijních předpokladů budou také úspěšnější ve studiu.

V kontextu IAT se můžeme zamýšlet například nad tím, zda silnější automatická preference alkoholických nápojů před nealkoholickými bude předpovídat častější konzumaci alkoholu. Nebo zda upřednostňování lidí vlastní rasy povede k diskriminujícímu chování, či zda lidé, kteří mají silnější nevědomou preferenci určité strany ji častěji budou volit.

Co říká metaanalýza?

Jak už to v psychologii bývá, někdy to „vyjde“ a jindy se ukáže nulový efekt. Zjednodušeně řečeno, rozdílné výsledky mohou být způsobeny tím, že jsme použili trochu jinou proceduru než předchozí studie, tím, že jsme náhodně vybrali lidi, u kterých se dvě měřené věci zrovna neobjevují pospolu, nebo zkrátka tím, že efekt ve skutečnosti neexistuje.

Proto je důležité shrnout výsledky všech studií na jednu hromadu a prozkoumat, zda obecně vzato tyto studie na kýžený efekt objevují či nikoliv. Článku, který takový záměr uskuteční, se říká metaanalýza.

V jedné metaanalýze, která zkoumala právě tzv. prediktivní validitu IAT, kterou jsme si představili, se ukázalo, že skóry na IAT souvisí s relevantním chováním více než by odpovídalo náhodě. To zvyšuje naši víru v to, že IAT poskytuje cenné informace například o postojích člověka k různým skupinám lidí.

Zároveň u postojů k některým skupinám předpovídal IAT chování dokonce lépe než vědomé výpovědi o postojích. Také se ukázalo, že sociální citlivost některých postojů snižuje schopnost těchto vědomých výpovědí předpovídat skutečné chování, zatímco schopnost předpovídání implicitními postoji bývá zachována.

To dobře koresponduje s tím, že IAT skóry nelze dost dobře vědomě zkreslit. Když se totiž lidí zeptáme na to, jaký postoj mají k nějakému citlivému tématu, mohou nám své skutečné postoje zamlčovat. A protože se lidé budou v tomto zamlčování lišit přimíchá se nám do vztahu mezi postojem a chováním další složka, která tento vztah sníží.

Tato složka ale v IAT chybí, protože, jak už bylo řečeno, lidé tyto řekněme nevědomé postoje v testu IAT nejsou dost dobře schopni utajit. To je důvod, proč schopnost vědomých výpovědí o postojích předpovídat například relevantní chování závisí na sociální citlivosti tématu, ale stejná závislost se netýká IAT. Poslední zjištění je rovněž důležité:

IAT a vědomé výpovědi spolu souvisí jen málo, což nasvědčuje tomu že se jedná o dva rozdílné konstrukty. Jinými slovy: nasvědčuje to tomu, že IAT zkoumá tu část postoje, která není přístupná vědomým výpovědím o sobě samém. Nebo je to celé ještě jinak?

A co na to kritici IAT?

Ti přicházejí se svými vlastními analýzami, ve kterých tvrdí, že nepřesnost měření IAT stačí k vysvětlení nízkých souvislostí mezi IAT a vědomými výpověďmi o postojích. To vrhá stín pochybnosti na tvrzení, že IAT měří něco jiného než postoje, kterých jsme si vědomi, které jsme si před chvílí zmínili.

Jiní lidé zpochybňují, že by skóry na IAT nebylo možné vědomě ovlivnit. Představte si, že byste u některých asociací záměrně chvíli počkali, než klávesnici stisknete. To není tak těžké. Panuje ale shoda na tom, že IAT není možné vědomě zkreslit tak snadno jako dotazník. A že to lidé nedělají tak často.

Předsudky z předsudků

Nejdůležitějším bodem kritiky IAT je zpochybnění tvrzení, že test skutečně měří předsudky vůči určitým skupinám. Tato kritika pochází ze dvou zdrojů. Prvním z nich jsou nové analýzy již existujících dat, ve kterých se podle autorů ukazuje, že méně než čtvrtina rozdílů lidí v IAT se může připsat rasovým předsudkům.

Což není dostatečné. Na druhou stranu – pro politické preference je tzv. validita, tedy schopnost testu měřit to, co měřit má, již vyšší i podle kritiků metody. Druhým zdrojem kritiky v tomto bodě je myšlenka, že IAT měří pouze asociace mezi jednotlivými hodnotícími kategoriemi (např. dobrý, špatný) a mezi jednotlivými skupinami lidí, což je něco jiného než předsudky, jak je v psychologii pojímáme.

Sonda do nitra

IAT je tak příkladem nejen pozoruhodného pokusu podívat se dál, než kam sahá lidská schopnost znát sám sebe, ale i názorového střetu mezi zastánci a odpůrci nějaké myšlenky, který je ve vědě běžný a který, jsou-li obě strany nakloněny dialogu, prospívá pokroku našeho poznání.

Autor: Martin Burget