V populární představě je český rodák Sigmund Freud často vnímán jako psychoanalytik, který měl téměř chorobnou fixaci na sex a jeho vliv na lidské chování. Ale nové přehodnocení jeho práce, zejména díla „Výklad snů“, vedené uznávaným psychoanalytikem Markem Solmsem, odhaluje, že toto pojetí Freudovy teorie je založeno na špatném pochopení..
Starý vtip praví, že cokoliv se psychiatrovi zjeví ve snu, mělo by připomínat falus. Tento bonmot vychází právě ze stereotypního vnímání Freudovy práce. Solmsův nový překlad Freudova klasického díla, který koriguje chyby starších anglických překladů, nabízí zcela nový pohled na Freudovo chápání sexuality a na samotnou psychoanalýzu.
Freud vnímal sexualitu mnohem širším způsobem, než jak je tomu v běžném povědomí. Podle Solmse Freud označoval za „sexuální“ každou činnost, která přinášela čistou radost a potěšení, aniž by byla spojena s praktickým účelem.
Do této kategorie tak spadaly i takové činnosti, jako je například dětská hra, kdy dítě kope do míče nebo se houpe na houpačce, či dokonce sání dudlíku. Freud tuto širokou definici sexuality aplikoval na základě svého zájmu o lidské potěšení, což vedlo k nepochopení jeho teorie.
Solms upozorňuje, že tato široká definice slova „sexualita“ natolik přesahovala běžné používání, že se stala zdrojem významných nedorozumění. Freud později sám uznal, že toto pojetí bylo matoucí a přispělo k mnoha dezinterpretacím jeho myšlenek.
Toto nesprávné vnímání přetrvává i v moderní době, a Solms se ve své nové edici Freudových prací snaží uvést věci na pravou míru.
V 50. a 60. letech byla Freudova díla přeložena do angličtiny psychoanalytikem Jamesem Stracheym. Ačkoli Strachey byl vskutku mistrem anglického jazyka a měl osobní vztah s Freudem, jeho překlady obsahovaly řadu chyb a nepřesností.
Mark Solms, který se německým jazykem zabývá již od mládí, opravil několik těchto chyb v novém vydání Freuovy zásadní práce Výkladu snů. Jednou z největších změn je správné zasazení slova „sexualita“ do kontextu, aby lépe odpovídalo Freudovým záměrům.
Solms zdůrazňuje, že Stracheyho překlady, ačkoliv byly ve své době významné, ne vždy plně vystihovaly podstatu Freudových teorií. Strachey byl již starší, když na překladech pracoval, a jeho zrak se zhoršoval.
Solms také poukazuje na to, že některé technické termíny, které byly v 50. letech běžné, jsou dnes zastaralé, a proto bylo nutné je aktualizovat. Nové vydání zahrnuje také další Freudovy eseje, přednášky a texty, které ve Stracheyho verzi chyběly.
Freudovy teorie o snech a potlačených přáních inspirovaly umělecký směr surrealismu, který vzkvétal v 20. letech 20. století. Salvador Dalí, René Magritte nebo Giorgio de Chirico byli mezi těmi, kteří se ve své tvorbě inspirovali právě Freudem.
Zakladatel surrealismu André Breton dokonce v roce 1924 sepsal Surrealistický manifest, který čerpal z Freudových myšlenek o nevědomí. Umělci surrealismu si vykládali Freudovu teorii tak, že naše sny a nevědomí jsou plné potlačených sexuálních tužeb, což vedlo k narušování společenských a kulturních norem.
Nicméně, podle Solmse tito umělci nepochopili, že Freud byl ve skutečnosti konzervativní myslitel, který neměl žádné revoluční sklony. Naopak, jeho cílem bylo přinést řád a stabilitu do lidského života, nikoli podporovat anarchii nebo sexuální osvobození.
Freudova vlastní představa o umění byla velmi tradiční a konzervativní, což dokazují i jeho názory na Dalího, kterého označil za fanatika. Ačkoli surrealismus a Freudovy teorie spolu zdánlivě souvisí, Solms tvrdí, že mnoho z Freudových myšlenek bylo v rámci tohoto hnutí špatně interpretováno.
Freud původně tvrdil, že sny slouží k udržení spánku, protože poskytují halucinační uspokojení našich přání a touh. Tento mechanismus měl zabránit tomu, abychom se probudili. Freudova teorie snů jako prostředku pro plnění přání byla v 50. letech 20. století zpochybněna objevy týkajícími se fáze spánku REM (rapid eye movement).
Podle nových poznatků jsou sny vyvolány aktivací mozkového kmene, který generuje bizarní obsah snů, nikoli potlačenými přáními.
Nicméně moderní výzkumy odhalily, že sny se vyskytují jak ve fázi REM, tak i mimo ni, což naznačuje, že sny nemají jednoznačné vysvětlení. Freudova teorie o plnění přání ve snech tak stále nachází místo v současném bádání o snových stavech.
Solms ve své nové edici Freudových prací doufá, že obnoví zájem o Freudovy myšlenky o snech a že se Freud znovu stane součástí diskuze o lidském nevědomí.
