Jednou z překážek obyvatelnosti Marsu je příliš nízká teplota jeho povrchu. Většina dosavadních plánů na její zvýšení zahrnovala přepravu obrovského množství různého materiálu ze Země, což by bylo velmi nákladné.

Nyní však vědci přišli s mnohem levnější variantou, která by využívala marsovský prach….

Mars je pro lidstvo zatím neobyvatelný. Předpokládá se, že se před miliardami let na jeho povrchu vyskytovala voda v kapalném skupenství, ovšem to málo, které se dochovalo dodnes, je zamrzlé v ledových čepicích na pólech a pod půdou.

Vzhledem k řídké atmosféře Marsu a slabému slunečnímu svitu se průměrné teploty na rudé planetě nyní pohybují jen kolem -62 °C, což je méně než na většině míst na naší planetě. Na Marsu není tekutá voda, nemohou na něm být pěstovány plodiny a ani člověk by na něm nepřežil.

Příliš nákladná řešení

Změnit se to již řadu let pokoušejí nejrůznější pozemské vědecké mozky. Již dříve vznikly studie, které se snažily zvýšit teplotu Marsu, a to prostřednictvím stejného mechanismu, který vede k nežádoucímu globálnímu oteplování na Zemi.

Vědci se snaží najít látku, jejíž vstřikování do marsovské atmosféry ve velkém množství by zachycovalo teplo podobně jako vodní pára a oxid uhličitý na Zemi. „Obecnou myšlenkou je umělé vytvoření skleníku,“ vysvětluje Samaneh Ansariová, Ph.D. studentka na Northwestern University, která stojí za nejnovější studií, jak povrch Marsu oteplit.

Jedna z dřívějších studí pracovala s vyplavením chlorofluoruhlovodíků, tedy stejných sloučenin, používaných kdysi v aerosolech, jako jsou laky na vlasy, které ničily ozón na Zemi, vysoko do atmosféry Marsu.

Jiná studie navrhovala umístění dlaždic z aerogelu oxidu křemičitého, průhledné a lehké pevné látky, do marsovské půdy, kde by zachytávaly teplo a zároveň blokovaly škodlivé ultrafialové záření. Problémem obou návrhů byla jejich cena, vyžadovaly totiž přepravu velkého množství nákladu (látek potřebných pro výrobu) ze Země.

Využijme marsovský prach

Ansariová chtěla, spolu se svými kolegy, k dosažení téhož využít materiál, který se na Marsu hojně vyskytuje, a to tamější prach. Ten je bohatý na železo a hliník, což mu dodává charakteristický načervenalý odstín.

Jeho mikroskopická velikost a téměř kulový tvar ale nejsou ideální pro pohlcování záření a jeho odrážení zpět. Vědci proto využili železo a hliník obsažené v prachu k výrobě miniaturních tyčinek o délce 9 mikrometrů, což je dvakrát více než má smítko marsovského prachu ale méně než komerčně dostupné třpytky.

Při pokusu vyšlo najevo, že by tyto tyčinky měly být schopné absorbovat infračervené záření z povrchu planety a odrazit ho zpátky, tedy vytvářet skleníkový efekt. Spolupracovníci Ansariové z University of Chicago a University of Central Florida pak zkoumal prostřednictvím počítačového modelu, jaký účinek by mělo každoroční vypouštění 2 milionů tun tyčinek do výšky 10 až 100 metrů nad povrchem, odkud by byly turbulentními větry vyneseny do vyšších výšek nad povrchem a následně se usazovaly z atmosféry 10krát pomaleji než přirozený prach Marsu.

Zjistili, že by se díky tomu mohl Mars ohřát během několika měsíců přibližně o 10 °C. Bude to pro jeho obyvatelnost lidmi stačit?

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 11/2024, které vyšlo 16. října 2024.