Zkamenělé květy ze vzorků odebraných ze středu ostrova svědčí o tom, že kdysi dávno byl největší ostrov světa zelený. Ostatně anglický název ostrova „Greenland“ znamená v doslovném překladu „Zelená země“..

Ačkoliv je Grónsko geograficky součástí severoamerického kontinentu, je politicky a kulturně již více než tisíc let spojeno s Evropou. V 10. století ostrov osídlili Vikingové, následováni ve 13.století Inuity.

Pod norskou korunu se ostrov dostal v roce 1251. Norské kolonie zde zanikly koncem 15. století poté, co zemi postihla epidemie moru, pro Grónsko to znamenalo období hlubokého úpadku. Až na počátku 17. století začali na ostrov pronikat opět dánsko-norští mořeplavci.

Komu patří Grónsko?

Po rozdělení Dánska a Norska se Grónsko stalo v roce 1814 dánským státem a v roce 1953 bylo plně začleněno do dánského státu, takže jeho obyvatelé se stali občany Dánska. V roce 2008 si obyvatelé ostrova odhlasovali v referendu zákon o samosprávě, který přenesl více pravomocí z dánské vlády na místní grónskou samosprávu.

Většinu obyvatel ostrova tvoří Inuité, kteří se soustřeďují na jihozápadním pobřeží Grónska, zbytek území je osídlen jen řídce, neboť více než tři čtvrtiny povrchu Grónska pokrývá jediný stálý ledový příkrov mimo Antarktidu.

Názory vědců na trvalé zalednění Grónska od doby pleistocénu se postupně vyvíjely, ale přímý důkaz chyběl, až doteď. „Naše nová data jsou zatím nejsilnějším potvrzením toho, že led ve středu ostrova zmizel a byl nahrazen ekosystémem tundry,“ říká hlavní autor studie Paul Bierman, geolog z University of Vermont o studii, kterou spolu se svými kolegy publikoval 5. srpna v časopise PNAS. Vědci podrobili zkoumání vzorek ledového jádra, který byl vytěžen v roce 1993 na místě zvaném GISP2.

Zapomenutý vzorek ledového jádra

Jádro bylo přes 30 let uchováváno v National Science Foundation Ice Core Facility v Coloradu a ignorováno. Analýze byla led podroben až v roce 2016. Vědci na jeho základě stanovili, že současný ledový příkrov, pokrývající povrch Grónska, je starý maximálně 1,1 milionu let.

A dále, že ztráta ledu na místě zvaném GISP2, odkud vzorek pocházel, by znamenala, že 90 % povrchu ostrova bylo v té době zcela bez ledu. „Ledová část jádra byla rozsáhle analyzována,“ komentuje Bierman, „avšak lidé, kteří se analýze věnovali už nezkontrolovali to, co se nacházelo pod ledem.“.

Ke svému překvapení nalezli Bierman a jeho kolegové v tomto vzorku velké množství fosilií, včetně vrb, hub a částí těl hmyzu. Nejpozoruhodnějším byl pak nález dokonale zachovaného semínka arktického máku.

„Původní plán se vzorkem byl měřit izotopy [datování uhlíku], nevěděli jsme, že najdeme fosilie,“ vysvětluje Bierman. Ve vzorku odborníci objevili i exemplář mechu skalního (Selaginella rupestris), který dnes přežívá pouze na písčitých a skalnatých místech.

„Vše, co mech potřebuje ke svému růstu, by pod ledovou přikrývkou nedostal,“ komentuje objev Halley Mastro, který se na studii podílel.

Zazelená se opět Grónsko?

Vědci se tak domnívají, že v době asi před milionem let střed ostrova, který dnes pokrývá vrstva ledu o tloušťce 3,2 kilometru, hostil celý ekosystém tundry s květinami a potenciálně i malými stromy. Další jádro, extrahované ze severozápadního pobřeží Grónska v roce 1966, které Bierman ve spolupráci s mezinárodním týmem vědců studoval v roce 2019, v sobě rovněž skrývalo několik fosilií, včetně semen, větviček a částí těl hmyzu, jejichž analýza odhalila, že tato část Grónska byla během posledních 500 000 let bez ledu.

Zvýšené oteplování v Arktidě nyní přispívá k tání permafrostu, ústupu ledovců a úbytku mořského ledu „Bude to trvat desetiletí, ne-li staletí, než se led z ostrova úplně ztratí, nicméně tající led z Grónska se významně podílí na vzestupu hladiny oceánů,“ komentuje Bierman.

Dle jeho slov nicméně existuje naděje do budoucna, když říká: „Příroda v minulosti vzala Grónsku jeho ledovou přikrývku a zase mu ji vrátila. Situace se může opakovat.“.