Ačkoliv se v České republice leishmanióza prakticky nevyskytuje, asi 200 milionů lidé v Asii, Africe, Jižní a Střední Americe, stejně jako na jihu Evropy žije v oblastech, kde je toto onemocnění běžné.

Infikováno je jím až 12 milionů lidí, ročně jich na nákazu zemře až 50 tisíc. Jedná se o opomíjenou tropickou chorobu, proti které neexistuje očkování. Zatím!.

Leishmanióza je onemocnění vyvolané prvoky z rodu Leishmania, přičemž na lidi je infekce přenášena hostiteli, kterým se říká flebotomové. Jedná se o drobný dvoukřídlý hmyz podobný komárům, jehož samičky sají krev.

Vyskytuje se převážně v teplejších zeměpisných šířkách. Inkubační doba onemocnění jsou dva týdny až několik měsíců. Vyskytuje se ve třech formách. Nejzávažnější forma, viscerální leishmanióza, napadá játra a slezinu a pokud není včas léčena, postižený zemře.

Kožní leishmanióza zanechává jizvy

Nejrozšířenější formou nemoci je kožní leishmanióza, který se projevuje lézemi na kůži, jež se hojí jizvou. Naštěstí není smrtelná. A nakonec existuje kožně-slizniční leishmanióza, která kromě kůže napadá i chrupavčité tkáně obličeje, které ničí.

Prevencí před nákazou je používání repelentů, krytí těla vhodným oblečením a umisťování sítí do oken. Účinná vakcína zatím neexistuje. Obzvláště vnímaví jsou k nákaze leishmaniózou psi, proto by do oblastí výskytu neměli cestovat.

U nás se ročně vyskytne jen několik případů zavlečené leishmaniózy, přesto na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity působí parazitologové, kteří jsou průkopníky nejen u nás, ale i ve světě ve studiu flebotomů, a zejména jejich vlastností, které ovlivňují vývoj leismanií uvnitř jejich těl a rozhodují o přenosu infekce na obratlovce.

Petr Volf a Jovana Sádlová z laboratoře Biologie hmyzích vektorů vybudovali laboratoř a insektárium pro zkoumání flebotomů a postupně získávali znalosti o nich i mezinárodní renomé.

Systém testování vakcín

Nyní se zapojili do mezinárodního výzkumu, jehož cílem je vyvinutí co nejefektivnějšího systému pro testování vakcín proti leishmanióze. K účasti na projektu Leish Challenge je vyzvali kolegové z Centra pro imunologii a infekční nákazy Univerzity z Yorku, kteří projekt vedou, když zjistili, že Češi mají pro výzkum dokonale vybavenou laboratoř i odpovídající zkušenosti.

Řada odborníků nyní pracuje na vývoji vakcín proti leishmanióze, jejich testování v přirozených podmínkách je však obtížné.

„Nově nakažení pacienti bývají rozptýleni po vesnicích. Museli byste vakcinovat tisíce lidí v různých vesnicích a druhou polovinu obyvatel ponechat bez vakcíny. Takové testy jsou složité z etického, finančního i časového hlediska,“ vysvětluje Petr Volf.

Projekt Leish Challenge se skládá z několika etap. Nejprve byly izolovány vhodné kmeny Leishmania major od pacientů v Izraeli, poté byla provedena jejich celogenomová sekvenace a charakterizace jejich patogenních účinků na myších, což zajistila Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, která byla do projektu rovněž zapojena.

Zkoumání přenosu nákazy

Čeští odborníci měli za úkol sledovat vývoj leismanií ve flebotomech a myších a testovat možnosti přenosu nákazy na myši bodnutím nakaženými přenašeči. Následně bylo třeba přistoupit k práci s lidskými dobrovolníky.

Volf se Sádlovou měli za úkol zajistit, aby nenakažení flebotomové sáli na lidech, neboť přenašeč a jeho sliny vyvolávají u pobodaných zcela specifickou imunitní odpověď. „Poté kolegové doprovázeli zásilku flebotomů do laboratoře v Yorku, kde jsme provedli nákazu leismaniemi a využili je k pokusu s lidskými dobrovolníky. Nakažení flebotomové by totiž cestovat nemohli,“ popisuje Petr Volf.

Deset dní po nakažení flebotomů jimi byli poštípání dobrovolníci v Yorku, aby u nich mohl být sledován postup nákazy. Flebotomy museli vědci udržet naživu dost dlouho na to, aby mohli na dobrovolnících sát i podruhé.

„To se podařilo ve více než osmdesáti procentech případů a z těch pobodaných lidi naprostá většina onemocněla a mohla být využita k různým imunologickým testům,“ dodává Volf. Odborníci z Anglie a Izraele pak sledovali vývoj lézí.

Volfův tým nyní publikoval studii v Nature Communiactions, v níž popsal mechanismus přichycení leismanií ke střevu flebotoma a identifikoval, které proteiny jsou za to odpovědné. Čeští parazitologové doufají, že jejich zjištění pomohou lepšímu porozumění přenosu leishmaniózy a přispějí k vývoji vakcíny proti ní.