O málokteré nemoci můžeme říct, že se s ní setkáváme denně, a pokud se netýká přímo vás, pak jistě někoho z blízkého okolí. Statistika mluví jasně – každý osmý člověk na světě je obézní, každý třetí trpí nadváhu.

Její léčba se po celou historii rovnala boji s větrnými mlýny, v posledních letech se ale karta obrací. Žádnou magickou pilulku ovšem nečekejte..

Agonisté GLP-1 se staly nejdiskutovanějším lékařsko-vědeckým objevem od dob mRNA vakcín. Semaglutid a tirzepatid, nejprve používané k účinné léčbě cukrovky 2. typu, se proslavily jako nová, vysoce propagovaná třída léků na hubnutí pod obchodními názvy Wegovy, Mounjaro nebo Zepbound.

Semaglutid dokáže napodobit účinek hormonu GLP-1, který reguluje hladinu cukru v krvi a zpomaluje rychlost, s jakou jídlo opouští žaludek, takže lidé se cítí déle sytí. Tirzepatid napodobuje účinek hned dvou hormonů vylučovaných po jídle střevními buňkami, vedle GLP-1 také polypeptidu GIP. Ty společně působí na pomalejší vyprazdňování žaludku, což pomáhá zvýšit pocit sytosti, snížit chuť k jídlu a také regulovat hladinu cukru v krvi. Schválením agonistů GLP-1 a GLP-1/GIP vstupujeme do nové éry léčby obezity.

Kouzelná pilulka

Lékaři jej mohou předepsat lidem trpících obezitou či nadváhou s přidruženými zdravotními problémy. Ti, kteří do této kategorie „nedorostli“, mohou některé z těchto léků pořídit bez lékařského předpisu.

Zdálo se, že svět našel svou kouzelnou pilulku, a to včetně příjemného bonusu. Krom hubnutí léky normalizují krevní tlak a hladinu cholesterolu a snižují výskyt opakovaných srdečních infarktů a mozkových příhod u osob s diabetem 2. typu.

Vedlejší účinky má ale i paralen, proto ani u léků, které mění tak zásadní funkce jako metabolismus a energetická rovnováha, by neměly překvapit.

S žaludkem na vodě

Nevolnost, průjem či zácpa, bolesti břicha i hlavy, únava nebo zvracení – to jsou některé z možných nežádoucích příznaků uvedených na příbalovém letáku agonistů GLP-1. Nepříjemné účinky lze alespoň zmírnit tím, že se dávka zvyšuje pozvolna.

Zdá se ale, že srovnání s obtížemi spojenými s obezitou je to cena přijatelná, alespoň to naznačuje studie časopisu New England Journal of Medicine, podle které se méně než 5 % uživatelů semaglutidu rozhodlo léčbu ukončit kvůli gastrointestinálním potížím.

Jako závažnější se jeví riziko zvýšeného výskytu nádoru C-buněk štítné žlázy, které se prokázalo při podávání tirzepatidu a semaglutidu hlodavcům. Ačkoliv u lidí se stejný účinek zatím nepotvrdil, jejich užívání se osobám s touto osobní nebo rodinnou anamnézou nedoporučuje.

Je co zlepšovat

Skutečnost, že existuje mnoho různých podtypů obezity, znamená, že ne všechny reagují na stejný typ terapie nebo léčby. A analog GLP-1 není výjimkou. Jak ukázaly klinické studie, u zhruba 13 % osob s obezitou semaglutid na hubnutí nezabírá.

Problém je, tyto podtypy se vědci teprve učí rozlišovat. Zatím neexistují žádné krevní testy nebo biomarkery, které by napověděly, která léčba bude u konkrétního člověka účinná, a která je ztrátou času.

Zkoumají se proto i další přístupy. Nová generace léků na hubnutí by mohla zahrnovat „trojité agonisty“, které napodobují účinky GLP-1, GIP a třetího hormonu, glukagonu, který rovněž stimuluje sekreci inzulinu.

Zkoumají se i další střevní hormony, které se podílejí na chuti k jídlu, jako je peptid YY. Někteří vědci zase vkládají naděje a úsilí do monoklonální protilátky bimagrumab, která zvyšuje svalovou hmotu a zároveň snižuje množství tuku.

Řada výzkumníků se nicméně shoduje na tom, že současný boom je pouze začátek, teprve první generací léků na hubnutí, které jako takové čeká velká budoucnost.

Více se dočtete v čísle 8/2024.