Domů     Zajímavosti
Z dějin vesmírného závodu: Proč nikdo nestál o obyčejnou tužku?
Veronika Tyrková 12.6.2024
FOTO: Unsplash

Tuto notoricky známou anekdotu slyšel už někdy každý: Američané měli v 60. letech utratit miliony dolarů za vývoj pera schopného psát ve vesmíru, zatímco Sověti použili tužku. Vesmírné pero skutečně existuje a větší částka na jeho vývoj opravdu padla.

Konkrétně jeden milion dolarů do něj ale investoval soukromý výrobce – o obyčejnou tužku totiž nestáli Američané, ani Sověti, přestože ji obě vesmírné velmoci v raných kosmických programech běžně používaly..

 Volba vhodné psací pomůcky pro lety do vesmíru je oříšek. Například obyčejné tužky jsou hořlavé a produkují elektricky vodivý grafitový prach, podobně jako tužky mechanické. Poznámky psané mazacími tužkami na plastové destičky zase nevynikají trvanlivostí, zatímco kuličková pera mohou produkovat páry a popisovače zase potřebují k optimální funkci nízkou provozní teplotu a tlak.

Odlámané hroty, dřevěné hobliny, grafitový prach či inkoustové páry a kapky, poletující volně v mikrogravitaci, představují riziko pro kontakty spínačů a citlivou elektroniku, nepříjemnosti ale dokážou způsobit také astronautům, pokud jim zabloudí do očí nebo do dýchacích cest.

Od vznícení Apollo 1 v roce 1967 a uhoření tří astronautů se navíc NASA snažila vyhýbat hořlavým materiálům na palubě.

Pero za všechny peníze

 Podnikavcem, který se pustil do vývoje vesmírného pera, byl americký vynálezce a politik Paul Fisher (1913–2006), a to bez pobídky NASA i bez jejích peněz. Zakladatel společnosti Fisher Pen Company se v roce 1960 zkoušel ucházet o post prezidenta USA, ale konkurence byla silná.

Přednost dostal John F. Kennedy a Fisherovi tak nezbylo, než se vrátit k výrobě per. Už od 50. let se snažil hledat způsoby vylepšení kuličkových per, která měla tendenci vytékat, vynechávat a vysychat a roku 1965 si nechal patentovat pero s neobvyklými vlastnostmi.

Aby zabránil jeho vytékání, přidal Fisher do inkoustu pryskyřici. Tento gelový inkoust se změnil na kapalný až třením o kuličku v hrotu pera, kam inkoust namísto gravitace tlačil hustě natlakovaný dusík (20 kg na 2,4 cm2).

A to nebylo všechno. Fisherovo pero dokázalo psát při jakékoliv pozici v jakémkoliv prostředí, pod vodou, ve vakuu, ve výšce 3,7 km a při teplotách od -34 oC po 121 oC. Jeho tixotropní inkoust a zásobník bez ventilačního otvoru neuvolňovaly žádné významnější výpary.

Udrželo dostatek inkoustu, aby nakreslilo souvislou čáru dlouhou více než tři kilometry.

Do každé vesmírné lodi

Fisherovo Vesmírné pero si svou premiéru odbylo na misi Apollo 7 v roce 1968, od té doby jej NASA používala na všech misích s posádkou. Na konci 60. let stejný výrobek objednal také SSSR pro své vesmírné mise Sojuz.

Společnost Fisher dodnes vytvořila asi 80 modelů Vesmírných per, jedno z nichž, Shuttle Pen, se používalo na raketoplánech NASA a na ruské vesmírné stanici Mir. Stále je najdeme na palubě Mezinárodní vesmírné stanice, ačkoliv astronauti mají v současnosti k dispozici mnoho jiných možností, jak pořizovat poznámky ve vesmíru.

Pokrok v technologii paradoxně znamenal také návrat mechanických tužek do základní výbavy astronautů – zdokonalený filtrační systém na palubě ISS je dnes schopen efektivně zachytit potenciálně riskantní grafitový prach.

Související články
Někteří sociologové a psychologově tvrdí, že žijeme v éře postfaktické, tedy v době, kdy jsou fakta a racionalita upozaděny a prim hrají emoce. Že na tom něco je, ukazuje letmý pohled na sociální sítě, kde mnohdy vládne agresivita, často zabalená do potrhlých konspiračních teorií. Začátkem května oběhlo internet virální video, ve kterém šedesátiletý Peter Abbott […]
Výrok Billa Gatese zněl jasně. Výroba mléčných produktů má až příliš vysokou uhlíkovou stopu. Aby tuto skutečnost zvrátil, rozhodl se podpořit kalifornský start-up, jež hodlá klasické máslo nahradit umělým. Společnost Savor ze San Jose využívá k výrobě tuku podobného živočišnému termochemický proces, který by měl být levný a zároveň energeticky nenáročný. „Vycházeli z faktu, že […]
Co se stane, když si dva bratři vezmou dvě sestry a mají dvě děti? Normálně by děti byli bratranci, ale co když otcové jsou dvě identická dvojčata a matky také dvě identická dvojčata? Pak podle genetiky jsou vlastně sourozenci a ne bratranci. Vědci jsou dvojčaty fascinováni odjakživa. Už multižánrový vědec Francis Galton v roce 1875 […]
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Zatímco z kdysi zázračného produktu se stal veřejný nepřítel číslo jedna, dnes ho bereme na milost. Plasty ale nejsou zlo. „Špatnou reklamu plastům dělají obalové výrobky s krátkou dobou použitelnosti, ale především lidské chování, jak s nimi nakládáme…“ řekl nám ředitel Ústavu makromolekulární chemie […]
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.   Lidové pohádky bývaly lechtivých motivů, vulgarit a jadrného humoru plné. Vyprávěli si je totiž hlavně dospělí, třeba pro zpestření dlouhých zimních večerů. K proměně těchto často velice nekompromisních a […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz