Během ničivých požárů na jihovýchodě Austrálie v letech 2019 a 2020 se objevily zprávy, že vombati chránili ostatní zvířata tím, že je nahnali do svých nor. Nu, ono to bylo trochu jinak. Vombati nezakládali záchranné týmy, nicméně jejich nory skutečně posloužily jako útočiště pro řadu drobnějších savců, ptáků i plazů..
Chování vombatů nyní prošetřil ekolog z University Charlese Sturta v australském Bathurstu Dale Nimmo. „Při procházení literatury,“ řekl uvedl Nimmo, „se našlo poměrně dost důkazů o tom, že nory vombatů pravidelně využívají i jiné druhy než vombati.“ Jeho kolega Grant Linley se vydal hledat nory vombatů do národního parku Woomargama, kde během požárů v letech 2019 a 2020 shořelo přibližně 181 z jeho celkových 310 čtverečních kilometrů.
Když tam však Linley v létě 2021 dorazil, vegetace se už obnovovala. „Z historického hlediska jsou tyto oblasti velmi dobře přizpůsobené požárům,“ uvedl Linley. Badatelé poté v parku umístili 28 kamer u nor vombatů v oblastech, které byly v různém stupni zuhelnatění způsobeném lesními požáry, včetně některých, které nebyly vypáleny vůbec.
Kamery snímaly pohyb v norách od června 2021 do dubna 2022, takže o množství snímků bylo postaráno dostatečně.
Vombati mohou dorůst více než tří metrů a vážit až 90 kilogramů. Bývají teritoriální a agresivní vůči sobě navzájem i vůči jiným velkým savcům, které mohou vnímat jako hrozbu. Protože však vombati nejsou predátoři, vůči menším druhům nejsou nepřátelští.
Nory vombatů jsou impozantním dílem podzemní infrastruktury. „Mají několik vchodů a mnoho komor. Jsou široké. Teplota v nich je nižší, takže jsou chladné, když venku panuje spalující horko,“ přiblížil Nimmo.
Pořízené snímky odhalily, že podzemní vombatí bludiště využívalo celkem 56 druhů obratlovců. Mimo jiné krysy, vakomyši vlhkomilné. ale i ještěrky nebo menší ptáci. Velcí vačnatci jako klokani se norám spíše vyhýbali, pokud nebyly zaplaveny dešťovou vodou;
pak je využívali jako napajedla. Každopádně se zdá, že vombati nijak neprotestovali, když jim do nory vlezl příslušník jiného druhu a hledal zde záchranu. Podle Linleyho může nora vombatů vydržet desítky let a potenciálně poskytovat „vícegenerační útočiště“ pro mnoho druhů.
FOTO: Wikimedia
