Umělá inteligence je tu, ať se to někomu líbí nebo ne. Nabízí přehršel možností, ale také ukrývá nemálo čertových kopýtek. A tak je tomu i v oblasti vzdělávání.

Sal Khan, výkonný ředitel Khan Academy, na které skrze online přednášky studují miliony lidé po celém světě, měl loni na konferenci TED Talk, jejímž mottem je heslo „myšlenky hodné šíření“ přednášku, v níž předpověděl, že chatboti s umělou inteligencí brzy způsobí revoluci ve vzdělávání.

Na rozdíl od mnohých je Khan v otázce využití umělé inteligence velmi optimistický. „Způsob, jak toho dosáhneme, je že každý student bude mít k dispozici sice umělého, ale skvělého osobního učitele.“

Video s Khanovou přednáškou nasbíralo miliony zhlédnutí. Brzy začali podobné předpovědi v oblasti vzdělávání vydávat i významní technologičtí manažeři, včetně výkonného ředitele společnosti Google Sundara Pichaie.

„Myslím, že v blízké budoucnosti můžeme každému dítěti na světě a každému člověku na světě, a to bez ohledu na to, kde se nachází a odkud pochází, poskytnout přístup ke špičkovému vzdělávání pomocí umělé inteligence,“ prohlásil Pichai v podcastu Harvard Business Review několik týdnů po Khanově přednášce.

Khan se ve své vizi robotů – pedagogů inspiroval desetiletí starým snem ze Silicon Valley: automatizovanými výukovými platformami, které okamžitě přizpůsobí výuku podle osobních potřeb každého studenta zvlášť.

Koneckonců, každý jsme jiný a každý potřebuje v učení trochu jiný přístup. Vývoj podobných systémů by pomohl odstranit rozdíly ve výsledcích mezi jednotlivými školami tím, že by dětem poskytoval relevantní a individualizovanou výuku rychleji a efektivněji, než by to kdy dokázali lidští učitelé.

Technologické společnosti a filantropové v nadšení z nových technologií v průběhu let vyzývali školy, aby každému dítěti pořídily notebook, prosazovali výukové videoplatformy a financovali výukové aplikace, které žákům přizpůsobují výuku.

Nové technologie v oblasti matematiky a čtenářské gramotnosti skutečně zaznamenaly pozitivní účinky. Neprokázalo se však, že by mnohé snahy v oblasti vzdělávacích technologií významně snižovaly rozdíly ve studijních výsledcích nebo zlepšovaly výsledky studentů, jako je třeba počet úspěšných maturantů.

Rozšíření nástrojů umělé inteligence, jako je ChatGPT, který dokáže odpovídat na otázky z biologie a nebo třeba z literatury, byť v chybovost je zde stále vysoká, nyní obnovuje nadšení pro automatizovanou výuku.

Přestože kritici varují, že zatím neexistují důkazy, které by podporovaly představu, že vyučující roboti změní vzdělávání k lepšímu.

Nicméně online vzdělávací platformy jako je již zmíněná Khan Academy a Duolingo už představily chatboty s umělou inteligencí založené na GPT-4. To je jazykový model vyvinutý společností OpenAI, který je vycvičen na obrovských databázích textů a dokáže generovat odpovědi v reakci na výzvy uživatele.

Na tomto základě někteří technologové předpokládají, že časem budou učitelé-boti schopni reagovat na jednotlivé žáky a inspirovat je stejně jako ti lidští. „Představte si, že byste takového učitele mohli poskytnout každému studentovi 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, kdykoli bude chtít, a to zdarma,“ řekl prezident společnosti OpenAI Greg Brockman.

„Je to stále trochu science fiction,“ dodal Brockman, „ale je to mnohem méně science fiction, než tomu bylo dříve.“.

Že tomu tak skutečně je, dokazuje i fakt, že se robotickou výukou zaobírá už i americká administrativa. V dokumentu Bílého domu o umělé inteligenci prezident Joe Biden nařídil vládě, aby „formovala potenciál umělé inteligence pro transformaci vzdělávání vytvořením zdrojů na podporu pedagogů zavádějících vzdělávací nástroje s podporou umělé inteligence, jako je personalizované doučování ve školách.“.

Každá mince má ale dvě strany. Někteří výzkumníci v oblasti vzdělávání upozorňují, že školy by se měly mít na pozoru před humbukem kolem výuky s pomocí umělé inteligence. Poukazují na to, že chatboti si často vymýšlejí a mohou studentům podávat nepravdivé informace.

Kritici také tvrdí, že systémy umělé inteligence mohou být neobjektivní a často jsou neprůhledné, což učitelům a studentům brání přesně pochopit, jak chatboti generují své odpovědi.

Ve skutečnosti se podle Bena Williamsona z Centra pro výzkum digitálního vzdělávání na Edinburské univerzitě může nakonec ukázat, že generativní nástroje A.I. mají škodlivé nebo „degenerativní“ účinky na učení studentů.

Mezi další rizika převzetí edukativních procesů umělou inteligencí patří to, že by využití chatbotů mohlo způsobovat podcenění předškolního vzdělání. Řada výzkumů z USA a z Británie totiž ukázala, že právě předškolní vzdělávání ve svých důsledcích zvyšuje šance na úspěšné absolvování univerzit.

Tím výčet problémů souvisejících s potenciální pedagogickou rolí umělé inteligence nekončí. Jedním z nich je otázka soukromí a duševního vlastnictví. Jazykové modely jsou trénovány na rozsáhlých databázích textů, které byly získány z internetu, aniž by jejich tvůrci získali kompenzaci.

Existují také obavy, že některé společnosti zabývající se umělou inteligencí mohou materiály, které vkládají učitelé, nebo komentáře studentů, využívat pro své vlastní obchodní účely.

Prezidentka Americké federace učitelů, která má více než 1,7 milionu členů, Randi Weingartenová uvedla, že její odbory spolupracují s Kongresem na regulaci, která by pomohla zajistit, aby nástroje umělé inteligence byly spravedlivé a bezpečné.

„Pedagogové používají vzdělávací technologie každý den a chtějí mít větší vliv na to, jak jsou tyto technologie ve třídách nasazovány,“ uvedla Weingartenová. „Cílem je podpořit potenciál AI a zároveň se chránit před možnými vážnými riziky.“.

Mnozí nadšenci si představují, že se z výukových botů A.I. stanou studijní kamarádi, se kterými se studenti budou moci bez rozpaků v klidu radit. To inspirovalo některé bývalé vedoucí pracovníky velkých technologických firem, aby se přesunuli do oblasti vzdělávání.

Jerome Pesenti, bývalý viceprezident pro umělou inteligenci ve společnosti Meta, nedávno založil doučovací službu s názvem Sizzle A.I. Chatbot této aplikace pomáhá vyřešit otázky z matematiky a přírodních věd.

Bývalý ředitel pro strategii ve společnosti Snap, která se zabývá sociálními médii Jared Grusd, pro změnu spoluzaložil firmu Ethiqly, která se zabývá psaním. Chatbot této aplikace s umělou inteligencí pomáhá studentům organizovat a strukturovat eseje a také jim poskytuje zpětnou vazbu k jejich psaní.

Na závěr se vraťme k projektům Sala Khana. Jeho akademie v loňském roce představila chatbota s názvem Khanmigo, který byl vyvinut speciálně pro školní použití. Je navržen tak, aby studentům pomáhal přemýšlet nad problémy v matematice a dalších předmětech, avšak nikoliv tak, aby za ně dělal školní úkoly.

Systém také ukládá konverzace, které studenti vedou se službou Khanmigo, aby si je učitelé mohli prohlédnout. Stránky uživatele jasně varují: „Khanmigo občas dělá chyby.“ Školy v Indianě, New Jersey a dalších státech nyní chatbota již pilotně testují.

Vize pana Khana o doučovacích botech lze částečně vysledovat v populárních sci-fi knihách, jako je kyberpunkový román Neala Stephensona Diamantový věk. V tomto románu je imaginární zařízení podobné tabletu schopné naučit mladého sirotka přesně to, co potřebuje vědět, a to v ten správný okamžik – částečně proto, že dokáže okamžitě analyzovat jeho hlas, výraz tváře a okolí.

Podle Khana budou do pěti let budou výukoví roboti, jako je Khanmigo, schopni něčeho podobného, ovšem s ochranou soukromí a bezpečnostních zábran. „Umělá inteligence se prostě bude moci podívat na výraz tváře studenta a říct:

‚Hele, myslím, že jsi teď trochu roztěkaný. Pojďme se na to soustředit,“ řekl Khan. Otázkou je, zda v tomto ohledu není optimistický až příliš.