Šimpanzi bonobo mají pověst mírumilovného druhu, který se snaží konfliktům co nejvíce vyhýbat, a když už k nim dojde, řeší je sexem. Závěry nové studie však ukazují, že bonobové moc dobře vědí, co to je agresivita, a že se v tomto ohledu mnohdy chovají hůře než jejich bratranci šimpanzi učenliví..

Na počátku 20. století si primatologové všimli skupiny lidoopů žijících ve střední Africe s výrazně štíhlou postavou; nazvali je „trpasličí šimpanzi“. Postupem času se však ukázalo, že tato zvířata, dnes známá jako bonobové, se od šimpanzů učenlivých výrazně liší.

Šimpanzím společnostem dominují samci, kteří zabíjejí jiné samce, přepadají území sousedních tlup a brání vlastní území pomocí hraničních hlídek. Šimpanzí samci také napadají samice, aby je přiměli k páření, a někdy dokonce zabíjejí mláďata.

Naproti tomu mezi bonoby jsou dominantní samice. Samci nechodí na hlídky, nevytvářejí spojenectví ani nezabíjejí jiné bonoby. A bonobové obvykle řeší své spory sexem a to leckdy skutečnými orgiemi. „Bonobové jsou ikonou míru a lásky, světovými ‚hippie šimpanzi‘,“ tvrdila v roce 2006 ochránkyně přírody Sally Coxeová.

Jenže, realita je poněkud jiná. Bonobové žijí v odlehlých končinách a je obtížné je pozorovat ve volné přírodě. Proto svá tajemství odkrývají postupně. Novější výzkumy ukázaly, že bonobové žijí mnohem agresivnějším životem, než by odpovídalo jejich pověsti.

V čerstvé studii založené na tisících hodin pozorování ve volné přírodě vědci popisují, že samci bonobů se dopouštějí agresivních činů téměř třikrát častěji než samci šimpanzů.

„Neexistuje žádná ‚hippie opice‘,“ řekla antropoložka z Bostonské univerzity Maud Mouginotová, která analýzu vedla.

V roce 2012 se objevila hypotéza, že se bonobové vyvinuli podobně jako psi. Méně agresivní vlci nebyli tak často zabíjeni lidmi, což časem vedlo ke vzniku psů. Podobným způsobem se podle vědců samice bonobů raději pářily s méně agresivními samci a rodily méně agresivní potomky.

Vědci svou myšlenku nazvali hypotézou sebedomestikace. V pozdějších letech spekulovali, že i lidé mohli projít tímto procesem.

Maud Mouginotová chtěla tuto teorii ověřit přímo v Africe. V roce 2018 sledovala v Tanzánii šimpanze, o rok později pak v Kongu bonoby. „Většinu času jsem viděla jejich zadky,“ podotkla. Ona sama byla brzy zmatená, protože viděla, že samci bonobů se pravidelně chovají agresivně.

Na rozdíl od šimpanzích samců, kteří se probouzeli v mírné náladě, samci bonobů svůj den začínali jakoby byli připraveni k boji. „Říkala jsem si, kde je ten mírumilovný bonobo?“.

Ona a její kolegové vyškolili terénní asistenty, kteří po celou dobu pandemie prováděli další pozorování. Nová analýza založená na 9 300 hodinách pozorování 12 samců bonobů a 14 samců šimpanzů zjistila, že bonobové se dopouštěli agresivních činů 2,8krát častěji než šimpanzi.

Mouginotová také zjistila, že časté agresivní činy bonobů se téměř vždy týkaly útoku jednoho samce na jiného samce. Šimpanzi naopak často útočili na oběť ve skupině a nikoliv jeden na jednoho. Takový útok samozřejmě představuje větší nebezpečí.

Oběť agrese se například nemusí chtít vydat na obhlídku hranic s útočníkem nebo si může přivést některé ze svých vlastních spojenců, aby se pomstil.

Pro samce bonobů může být snazší, aby jim agrese prošla, protože ve své společnosti, kde dominují samice, nečelí rizikům, která jsou spojena s samčími aliancemi. Navíc samci, kteří prováděli nejvíce agresivních činů, se také nejčastěji pářili.

Antropolog Brian Hare, jeden z autorů teorie sebedomestikace, připustil, že výsledky studie znamenají, že některé části jeho teorie „zjevně potřebují upřesnění“. Možná by bylo důležité zvážit, jaký vliv mají na druh různé druhy agrese, a ne je házet do jednoho pytle, řekl.

Přesto tvrdil, že rozdíly mezi oběma druhy zůstávají významné. „Šimpanzi vraždí a bonobové ne,“ uzavřel Hare.