Ve věku 94 let zemřel 8. dubna 2024 ve svém domě v Edinburghu skotský fyzik Peter Higgs. Svou pověstnou skromnost a plachost překonával jen při rozhovorech o fyzice, kterou dokázal vysvětlit s pozoruhodnou srozumitelností.

Do historie se ale zapsal především jako jeden z objevitelů částice, která váže vesmír dohromady..

K objevu bosonu, který nese jeho jméno, došlo 4. července 2012 na Velkém hadronovém urychlovači v CERNu, respektive tento den počítačové analýzy poprvé ukázaly, že by k jeho vzniku srážka dvou protonů mohla vést.

Jak uvedl sám Peter Higgs: „Nemyslel jsem si, že tato částice bude objevena za mého života.“.

Pro média byl objev Higgsova bosonu senzací. Přirovnával se k přistání člověka na Měsíci, triumfu lidstva, který dokáže vysvětlit vesmír. Generální ředitel CERNu, Rolf-Dieter Heuer, jej nazval „historickým milníkem“ a dokonce padly návrhy, že by měl CERN začít s produkcí nového parfému „Hugo Boson“.

Jako padlý sníh

Pro vědce se objev bosonu rovnal nalezení svatého grálu. Šlo o poslední chybějící dílek standardního modelu částicové fyziky, který unikal detekci po celá desetiletí. Standardní model je jakási „periodická tabulka“ elementárních částic a jejich vzájemných interakcí se silami přírody (kromě gravitace, kterou popisuje obecná relativita).

Model má ale jednu zvláštnost. Předpokládá totiž, že všechny elementární částice mají nulovou hmotnost, pozorování přitom tvrdila opak.

V 60. letech 20. století skupina několika vědců ve třech nezávislých skupinách, mezi nimi i Peter Higgs nebo belgický fyzik Francois Englert (*1932), navrhla, že hmotnost nemusí být základní vlastností částic, ale druhotnou, kterou teprve získávají.

To, co dává částicím jejich hmotnost, má být interakce s kvantovým polem, které prostupuje vesmírem a dává vzniknout také vlastní částici. Tím se může podobat právě padlému sněhu – zatímco člověk s lyžemi se v závějích pohybuje s lehkostí, bez nich se cítí těžký a nepohyblivý. Toto pole, částice i samotný mechanismus později dostaly jméno po Higgsovi.

Významné ocenění

Popsání tohoto mechanismu vyneslo Higgsovi a Englertovi v roce 2013 Nobelovu cenu. Jak tehdy uvedla Švédská královská akademie věd: „I když se zdá, že vesmír je prázdný, toto [Higgsovo, pozn. red.] pole tam je.

Bez něj bychom neexistovali, protože právě z kontaktu s tímto polem získávají částice hmotnost. Teorie navržená Englertem a Higgsem tento proces popisuje.“.