Domů     Příroda
Místo noční lampičky svítící petúnie
Zdroj: LightBio

Geneticky modifikované rostliny (GMO) mají řadu odpůrců i příznivců. Zákony Evropské unie jsou vůči nim neúprosné, oproti tomu ve Spojených státech se jich nebojí. A tak spatřila světlo světa, mimo jiné, i petúnie Firefly, v překladu Světluška, která v noci vydává nazelenalé světlo..

Američtí zákazníci si svítící květinu budou moci koupit už letos v dubnu, nyní je možné si ji rezervovat online za cenu 29 dolarů, tedy asi 678 korun, za kus. Na trh ji uvádí biotechnologická firma Light Bio ze Sun Vallye v Idahu pod sloganem:

„Je krásná už ve dne, ale po setmění odhaluje fascinující luminiscenci.“ Je to rychle rostoucí a bohatě bíle kvetoucí rostlina, která dorůstá výšky asi 20 cm. Potřebuje dostatek světla. Čím lépe se jí daří, tím intenzivněji v noci svítí.

Na rozdíl od úplně první modifikované svítící rostliny, tabáku, která svému svitu vděčila vnesenému genu izolovanému z dědičné informace světlušky druhu Photinus pyralis, petúnie Firefly v noci svítí díky jinému organismu, a to svítící jedovaté asijské houbě Neonothapanus nambi.

Ovšem, než k tomu došlo, byl prostřednictvím této houby opět rozsvícen tabák, který je pro vědce jakousi laboratorní myší mezi rostlinami.

Svítící petúnie i tabák

Do genomu tabáku vnesli dědičnou informaci, která zajišťuje tvorbu enzymů katalyzujících proměnu kyselina kávové na molekuly luciferinu, jež produkují světlo. Prostřednictvím dalších genů pak vědci dodali rostlině enzymy, které recyklují použitou kyselinu kávovou.

Díky tomu má rostlina stabilní produkci světla. To znamená, že vykazuje bioluminiscenci. Ta je spolehlivějším zdrojem světla než fluorescence, která potřebuje k produkci světla tak zvané budící záření. Příkladem je zelený fluorescenční protein, který byl izolován z medúzy Aequorea victoria. Ten fosforeskuje zeleně, ovšem jen pokud je nejprve vystaven modrému světlu.

African sunset, zdroj: WikiCommons by F. D. Richard

V Evropské unii nebude petúnie Firefly k dispozici, ačkoliv jeden druh geneticky modifikované petúnie dlouhých deset let na území Evropy poměrně běžně rostl, aniž by k jeho pěstování daly úřady souhlas.

Jedná se o oranžově kvetoucí petúnii s názvem African sunset, která za svoji barvu vděčí genu z kukuřice. Petúnie díky němu produkovaly pigment pelargonidin charakteristické oranžové barvy. Tuto modifikaci provedl v roce 1987 genetik Peter Meyer, který tehdy působil v Institutu Maxe Plancka v Kolíně nad Rýnem.

Tajně rostoucí GMO v Evropě

Když v březnu roku 2017 spatřil finský profesor Teemu Teeri, který se zabývá studiem zemědělských plodin, na nádraží v Helsinkách oranžové petúnie, dal si je do spojitosti s článkem, který v časopise Nature publikoval právě Meyer, a podrobil listy oranžové petúnie analýze DNA. Brzy měl jasno, jednalo se o GMO. Ačkoliv tyto rostliny nepřestavovaly žádné riziko pro člověka ani životní prostředí, přesto byly na základě evropských směrnic zničeny tisíce těchto oranžových petúnií.

Amerika přistupuje k modifikovaným rostlinám mnohem benevolentněji, už od roku 1997 jsou tam k dostání upravené karafiáty s různě intenzivně fialovou barvou květů, od roku 2004 také „modrá“ růže a od roku 2017 „modrá“, tedy spíše lila, chryzantéma.

EU povolila jejich dovoz jen ve formě řezaných květin. Svítících petúnii bude v první várce k dispozici 50 000 kusů, lidé si ji budou moci množit a pěstovat doma. „Nechápu, proč by se měl někdo geneticky upravené petúnie bát,“ říká španělský biolog Diego Orzáez Calatayud z Instituto de Biología Molecular y Celular de Plantas ve Valencii.

„Jako Evropan závidím zákazníkům ve Spojených státech, že budou mít tuhle fascinující rostlinu k dispozici,“ dodává.

Štítky:
Související články
V chladných oblastech Sibiře a severní Kanady se vyskytuje sysel Parryův. Ve zkamenělých výkalech předchůdců těchto syslů, kteří obývali kanadský permafrost, objevili výzkumníci DNA dávných zvířat, včetně dnes již vyhynulých mamutů… „Prohledávání syslích výkalů (neboli koprolitu) se může zdát  ‚méně atraktivní‘ než vykopání mamutího klu,“ domnívá se Tyler Murchie, výzkumník v oboru paleogenomiky na kanadské […]
Když se řekne masožravá rostlina, vybaví si většina lidí právě mucholapku, která jako jediná suchozemská rostlina loví drobné živočichy prudkým pohybem pasti. Jak to ale dělá? Mucholapkou podivnou (Dionaea muscipula) byl fascinován už zakladatel evoluční biologie Charles Darwin (1809–1882). Sklapnutí její pasti bylo totiž tak rychlé, že si myslel, že snad rostlina disponuje svaly. Třetí […]
Výlet do australské přírody může na věci neznalého turistu působit jako idyla: Žádné velké šelmy, možná jen pozor na hady. Jenže také na jedovaté pavouky a štíry a co už tuší málokdo, i na nenápadný keř se srdčitými listy. Stačí letmý dotyk a ozve se pronikavá bolest, která přetrvává i týdny. Nenápadný tento keř není […]
Příroda 10.6.2026
Šelmy medvědovité jsou poměrně známou čeledí. Zdaleka ne tolik známé jsou šelmy medvídkovité. Leckdo vůbec netuší, že k nim patří populární američtí mývalové či nosálové. A ještě nedávno byla mezi nimi jako doma také panda červená. Jedná se o zvíře velikostně srovnatelné právě s mývaly a nosály. Na rozdíl od pand velkých si ty červené […]
Příroda 8.6.2026
Obvykle nepřekypuje aktivitou. Teď je ale samice pandy červené netypicky činorodá a přenáší mládě z jednoho hnízda do jiného. Opatrnosti není nazbyt, vždyť se kolem toulá hladový irbis neboli levhart sněžný. Tyto šelmy přitom představují nebezpečí i pro mláďata pand velkých. Oba tito živočichové patří u lidí mezi velmi oblíbené. Něco mají společného – je […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz