Tak zvanou myrmekofilii neboli soužití s mravenci lze pozorovat u řady brouků, jedná se například o životní strategii praktikovanou housenkami motýlů, u nás zejména modrásků. Dopouštějí se jí i někteří pavoukovci, například štíři.
Izraelským vědcům se nyní podařilo zachytit, jak se „pseudoštír“ vitie Wahrmanova nechala do mraveniště odvézt na zádech štíra izraelského..
Už v roce 2017 popsal Yoram Zvik, biolog na University of Haifa v Izraeli, soužití, ke kterému dochází mezi štíry izraelskými (Birulatus israelensis) a mravenci druhu Messor ebeninus. Štíři rodu Birulatus žijí v Jordánsku, Izraeli a Sýrii, rod zahrnuje čtyři druhy.
Mravenci rodu Messor ebenious se vyskytují zejména na území Iránu, Libanonu, Ománu, Saudské Arábie, Sýrie a Spojených arabských emirátů. V rámci pozorování druhu nalezli vědci 31 štírů, kteří se nacházeli v těsné blízkosti mravenišť.
Štíři v mraveništi
Před vstupem do mraveniště se štíři dobrovolně zastavovali, aby mravencům umožnili je zkontrolovat, někdy je mravenci bez kontroly pouštěli dovnitř. Bylo také pozorováno, jak mravenci vynášeli mrtvé tělo štíra, který měří jen 2 cm, z mraveniště, což naznačuje, že o ně pečovali stejně jako o příslušníky svého druhu.
Vědci se domnívají, že pro štíry je mraveniště bezpečným místem, ekologicky stabilním prostorem bohatým na zdroje, který jim navíc může poskytnout vhodný úkryt.
Je dobře chráněné a mohou se do něj vracet po dlouhou dobu, protože královny tohoto druhu mravenců žijí až 30 let, tudíž v nich štíři mohou bezpečně odchovat nové generace. Nadto se může v mraveništi vyskytovat více myrmekofilních druhů, které mohou být pro štíry vhodnou kořistí, případně se mohou živit mravenčími vajíčky a larvami.
Regulace počtu jiných myrmekofilních druhů v mraveništi je zřejmě důvodem, proč tento vztah se štíry mravenci udržují.
Do mraveniště, prosím!
Nyní se však vědcům z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a Univerzity v Haifě podařilo zdokumentovat, že ještě jiný druh těží z tohoto vzájemného vztahu mezi mravenci druhu Messor ebeninus a štíry izraelskými.
Jedná se o vitii Wahrmanovu (Nannowirhius wahrmani). Čeleď Withiidae, do níž vitie spadá, zahrnuje 37 rodů a 170 druhů a má globální rozšíření s významnou přítomností v tropických a subtropických oblastech.
Druhy v rámci rodu Nannowithius pak vykazují „myrmekofilní“ tendence, což znamená, že tvoří symbiotické asociace s koloniemi mravenců.
V rámci rozsáhlé, sedm let trvající studie provedli vědci terénní průzkumy, monitorování mravenišť a dlouhé hodiny pozorování. Za tu dobu nalezli dva štíry izraelské, kteří vezli na svých zádech stopaře, vitie Wahrmanovy, mířící do stejného mraveniště.
Podle vědců toto zjištění vyvolává zajímavé otázky týkající se potenciálních výhod této symbiotické interakce mezi „pseudoštíry“ a štíry, stejně jako o jejich vztahu k mravenců Messor ebenius.
