Vědci z Illinoiské univerzity v Chicagu se domnívají, že pokud bychom spojili dnešní znalosti o filtraci vody s poznatky starých Mayů, mohlo by to vést k efektivním a ekonomickým řešením úpravy vody.

Jak udržovali představitelé dávné civilizace vodu čistou a vhodnou k pití?.

Jako mayská civilizace (cca 2500 př. n. l. – 1520/1697 n. l.) se označují permanentně mezi sebou válčící městské státy, které se rozkládaly na poloostrově Yucatán, tedy na území dnešního Mexika, Guatemaly a Hondurasu.

Jejich potomci tam ostatně žijí dodnes. Mayové byli průkopníky ve vytváření postupů čištění, filtrování a skladování vody. Hospodařit začínali v bažinách, kde budovali vyvýšená pole, k jejichž fungování bylo zapotřebí vytvoření sítě kanálů a příkopů pro hospodaření s vodou během období dešťů i pětiměsíčního sucha.

Obří nádrže k zásobování měst vodou

Z toho důvodu Mayové budovali a udržovali obří nádrže, které zásobovaly vodou obyvatele jejich velkých měst. Metodami, které používali, aby udrželi vodu v nich čistou a nezávadnou, se ve své studii zabývali vědci z Illinoiské univerzity v Chicagu pod vedením profesorky antropologie Lisy Lucerové.

Ta k tomu říká: „Většina velkých jižních nížinných mayských měst vznikla v oblastech, kde chyběla povrchová voda, ale kde byla skvělá zemědělská půda.“ Proto se uchylovali ke stavbě nádrží.

Vodu do nich přiváděli složitou soustavou kanálů, přehrad a stavidel. Ve městě Tikal v dnešní severní Guatemale, které mělo v pozdně klasickém období (600-900 n.l.) až 80 000 obyvatel, byly v nádržích, jež mohly pojmout až 900 000 m3 vody, nalezeny pozůstatky zeolitového písku, který je známý svojí mimořádnou schopností filtrovat kontaminanty a škodlivé mikroby. Do města byl dovážen ze 30 km vzdálených míst.

Čištění pískem i s pomocí vodních rostlin

Dále Mayové využívali filtračních schopností vodních rostlin, pocházejících ze středoamerických mokřadů, jako jsou ocúny, ostřice či rákos. Jejich pozůstatky byly identifikovány v sedimentech pocházejících z mayských nádrží.

Podle profesorky Lucerové tyto rostliny účinné čistily vodu, snižovaly její zakalení a zároveň absorbovaly znečišťující látky. Při pravidelné údržbě nádrží byly staré rostliny nahrazovány novými, ty staré se využily jako hnojivo pro pěstování plodin.

Na hladině nádrží se často nacházely také lekníny, které byly symbolem čistoty a mayské královské moci. V okolí nádrží pak rostly stromy a keře, které stínily hladinu, ochlazovaly vodu a bránily množení řas.

Profesorka Lucerová k tomu říká: „V době, kdy se naše planeta potýká s měnícími se klimatickými podmínkami, bychom měli zvážit převzetí technik založených na vodních rostlinách, které používali staří Mayové.

Tento přístup zajišťuje nejen čistou vodu, ale také podporuje vodní život a doplňuje živiny v půdě.“.