Původ lidské řeči je stále ještě záhadou. Záchytné body hledají vědci v komunikaci zvířat, zvláště u pěvců. Ale zdá se, že mnohem blíže k nám budou mít delfíni.

Každé novorozeně se musí co nejrychleji nadechnout, jak lidské, tak zvířecí. Malí delfíni, kteří přicházejí na svět pod vodou, to ale mají složitější. I když vynořit se jim velí instinkt, pomáhá jim matka, která je navádí ke hladině. Už tím vzniká první těsné spojení, které bude během let sílit.

Základy komunikace

Delfíní dětství není krátké, trvá nejméně dva roky, častěji ale až šest let. Po tu dobu se mládě spoléhá na pomoc a ochranu matky. Důležitým vodítkem jsou pro něj zvukové signály, kterými se na něj matka obrací.

U delfínů to není nic zvláštního, jsou známí schopností domlouvat se mezi sebou širokou škálou pískavých a klapavých zvuků. Při péči o mládě ale matka běžný hlasový repertoár mění a přepíná do delfíního „šišlání“.

Kontrola matek

Jak přesně mateřská řeč delfínů zní, se rozhodla prozkoumat mořská bioložka Laela Sayighová z oceánografického institutu Woods Hole v Massachusetts. Spolu se svým týmem k tomu využila pravidelnou zdravotní kontrolu volně žijících delfínů skákavých v oblasti Sarasota Bay na Floridě.

19 delfíním matkám byly v jejím rámci s pomocí přísavek na hlavy připevněny speciální hydrofony, což zajistilo, že zvířata během výzkumu nijak netrpěla. Zařízení vědcům následně umožnila nahrávat zvukové projevy delfíních samic jak v přítomnosti mláďat, tak pouze mezi dospělými zvířaty. Záznamy pak odborníci analyzovali a porovnávali, v čem se liší.

Vyšší hlas

Rozdíl byl zjevný. Mezi matkou a mládětem především probíhal takřka nepřetržitý dialog. Samice navíc značně rozšiřovaly svůj hlasový rejstřík, a to hlavně směrem k vysokým polohám. Technicky řečeno dosahovaly pískavé zvuky matek v průměru o 1,2 až 2,4 kilohertzů vyšších maximálních frekvencí než při komunikaci s dospělými.

Současně o něco snižovaly minimální frekvence, čímž vytvářely celkově větší šířku pásma hlasového rejstříku určeného pro mláďata. „Dělaly něco velmi podobného jako lidské matky, když mluví vysokým hlasem na své děti,“ vysvětlila Sayighová.

Lepší učení?

My rovněž zvyšujeme tóninu hlasu, když mluvíme na kojence nebo batolata. Není to jen hloupá hra, vědci už delší dobu vědí, že děti skutečně dávají přednost žvatlání před normální mluvou dospělých. Sayighová proto předpokládá, že něco velmi podobného se odehrává při komunikaci mezi delfíními matkami a jejich potomky.

Speciální „dětská řeč“ zřejmě lépe upoutá pozornost mláděte, posiluje vzájemné pouto a usnadňuje delfínkovi hlasové učení.

Unikátní komunikace

Důslednost, s níž se delfíní matky snaží mládě naučit zvukovou signalizaci, má svůj důvod. Delfíni jsou společenská zvířata s propracovanou vzájemnou komunikací. I když by ji lingvisté neoznačili za skutečný jazyk, jejich schopnost domlouvat se v různých situacích je obdivuhodná.

Hlasové signály dokonce umí doplnit tím, co by se u člověka označilo za neverbální komunikaci, když řeč podbarvují vyfukováním bublin nebo pohyby ploutví. Rozumí si ale i bez nich, jak dokazují experimenty.

V havajském delfináriu zkoušeli, jak bude pokračovat dialog mezi matkou a dvouletým mládětem, když je oddělí, aby na sebe neviděly. K dispozici měly jen podvodní mikrofony. Přesto si svižně povídaly dál.

Dvojnásobná výzva

Podle vědců není pochyb, že delfíni dobře vědí, s kým právě mluví. To vše se musí mládě naučit, včetně jména matky a dalších delfínů ze své skupiny, aby je umělo přivolat nebo oslovit. Pro vědu je delfíní komunikace dvojnásobnou výzvou.

Může pomoci pochopit vznik řeči u člověka, ale zajímavá je i jako kód. Pokusy rozluštit, co si vlastně delfíni říkají, však zatím ztroskotaly.

Autor: Kateřina Pavelcová