Leukémii lze zjednodušeně chápat jako rakovinu krve. Podstatou této rakoviny je genetická odchylka některé z buněk, které v krvi kolují a které vznikají v kostní dřeni. Českým vědcům se nyní podařilo odhalit, proč dochází k poškození funkce proteinu p53, hlavního strážce lidského genomu..

Na lidské tělo neustále útočí viry a bakterie, a navíc je vystaveno nejrůznějším zářením a znečištění. To může vést k poškození buněk, jež by mohlo mít pro tělo řadu negativních důsledků. Proto si lidský organismus v průběhu evoluce vytvořil účinné obranné mechanismy, jak se všem těmto patogenům bránit.

Ničení buněk s poškozenou DNA, které by se v těle mohly dále množit, čímž by se „chyba systému“ dále šířila, a tudíž ochranu lidského genomu má na starosti protein p53.

Právě k poškození funkce tohoto proteinu dochází v nádorových buňkách, které se vlivem toho mohou nekontrolovatelně dělit. Na základě spolupráce odborníků z Oddělení biologie nádorové buňky a Oddělení hematoonkologie Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR se těmto vědcům podařilo nalézt gen, jehož mutace protlačují přirozenou funkci proteinu p53. Jedná se o mutace v genu PPM1D.

Poškozená tvorba krevních buněk

Zajímavý je přitom fakt, že tyto problémové mutace genu PPM1S se mohou vyskytovat i v malém procentu buněk zdravých lidí, kterým za normálních okolností nepůsobí žádné potíže. Problém nastává, pokud se tato mutace objeví například v kmenové buňce kostní dřeně, která je odpovědná za krvetvorbu.

V případě, že je člověk s touto mutací opakovaně vystaven vysokým dávkám rentgenového záření či určité chemoterapii, což obojí poškozuje DNA, mohou takto poškozené kmenové buňky pokračovat v dělení, což vede k rozvoji leukémie.

Jako leukémie se označuje heterogenní skupina zhoubných nádorových chorob krvetvorby. V krevní dřeni, kde za normálních okolností probíhá krvetvorba, má každý člověk určitý počet tzv. kmenových buněk, což jsou buňky naprosto nezralé a schopné vyzrát v kteroukoliv krevní buňku.

Když „onemocní“ tato kmenová buňka, jsou pak stejnou genetickou chybou postižené i všechny její dceřiné buňky, může se tedy jednat jak o červené, tak o bílé krvinky.

Za rozvojem leukémie stojí mutace genu

Onemocnění postihuje celý organismu, neboť nádorovými buňkami jsou při ní prostoupeny ve větší či menší míře všechny orgány. Leukémie je nejčastějším nádorovým onemocněním dětského věku, v České republice se v průměru vyskytne 13 nových případů na 100 000 obyvatel za rok.

Rozlišujeme leukémie akutní, rychle probíhající, u nichž se kmenové krvetvorné buňky nejsou schopny vyvinout v plnohodnotné buňky, a dále chronické, jež probíhají pomalu. Krvetvorné kmenové buňky se při nich mohou přeměnit v dospělé, ale přirozeně neumírají, protože je u nich postižena apoptóza.

Libor Macůrek, vedoucí Oddělení biologie nádorové buňky Ústavu molekulární genetiky AV ČR, vysvětluje závěry, ke kterým spolu s kolegy z Oddělení hematoonkologie dospěli: „Na našem pracovišti jsme ověřili význam PPM1D pro rozvoj leukémie na myších modelech, ale zcela stejné mutace byly nalezeny i u pacientů trpících některými speciálními typy leukémie.“ Dobrou zprávou je, že pomocí cílené léčby lze funkci proteinu p53 v nádorových buňkách obnovit, jak ukázal výzkum na myších.

To činí z proteinu PPM1D vhodného kandidáta na terapeutický cíl u leukémií i dalších typů rakoviny.