Když dojde k poranění míchy, přeruší se v daném místě nervová vlákna a dojde k ochrnutí a zároveň k ochabnutí svalů pod úrovní poškození, které bývá zpravidla nevratné. Nyní přináší čeští vědci svým šest let trvajícím výzkumem naději pro takto postižené pacienty….

Jako poranění míchy se označují devastující změny v míše, které dočasně či trvale poškodí její funkce, což znamená ztrátu motoriky, vnímání nebo autonomních funkcí těla. Nejčastější příčinou poškození míchy je úraz, zejména dopravní nehoda, dále pády, skoky do mělké vody, sportovní úrazy či kriminální delikty.

Dále za ním mohou stát i tumory, záněty, roztroušená skleróza, případně také infekční, vývojová či degenerativní onemocnění. U nás dochází zpravidla k 200 traumatickým a 100 dalších případům poškození míchy za rok.

Naděje na uzdravení

Při poranění míchy dojde k přerušení nervových vláken, což má za následek trvalé ochrnutí. V důsledku poškození totiž přestanou axony nervových buněk odvádět nervové signály, čímž se ztratí citlivost. Nyní se však vědcům z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd pod vedením Pavly Jandelové podařilo přijít s genovou terapií, která nastartuje oživení a růst těchto výběžků nervových vláken.

Vedoucí projektu k tomu říká: „U zvířat, která měla míšní poranění v hrudní oblasti, axony urazily vzdálenost čtyři až pět centimetrů a z celkového počtu se jich asi čtvrtina dostala do prodloužené míchy.

Potkanům se na léčené straně vrátila citlivost zadních končetin téměř na úroveň před poraněním.“.

A to není vše, vědci zapojení do projektu Neurorecon získali i nové poznatky o mezibuněčné hmotě, která byla až dosud považována za pouhou výplň mezi nervovými buňkami. Zjistili, že sehrává důležitou roli při růstu a organizaci nervového sytému.

Chemické ovlivnění této hmoty prostřednictvím léků mělo u hlodavců za následek zvýšení neuroplasticity jejich mozku, tedy zlepšení schopnosti mozku vyvíjet se, učit se a přijímat informace.

Perineurální sítě ovlivňují míchu

V dospělosti tato mezibuněčná hmota vytváří kolem nervových buněk tak zvané perineurální sítě, které ovlivňují učení a motorickou aktivitu. Již předchozí výzkumy ukázaly, že rozrušení či odstranění těchto sítí pomocí enzymů má příznivý vliv na poraněnou míchu.

Vědci se proto zaměřili na léčivo, běžně používané k léčbě problémů se žlučníkem, o němž se ví, že umí regulovat perineurální sítě. Jadelová k tomu řekla: „Z našich testů vyplývá, že když se potkanům orálně podává uvedené léčivo, rozruší to jejich perineurální sítě a následně se obnoví plasticita tkáně a zvětší se počet nových nervových vláken v okolí poškozené tkáně. Potkanům se rovněž zlepšila motorika chůze po žebříku.“.

Vědci chtějí ve vývoji genové terapie pro obnovu funkce míchy i nadále pokračovat s zaměřit se především na hledání vhodných způsobů, jak geny do buněk doručit. Zároveň hodlají zkoumat i léky ovlivňující perineurální sítě, aby bylo jasné, jaké je jejich správné dávkování a možné vedlejší účinky.

Na úspěch projektu by měl navázat výzkum vedený v Centru excelence v regenerativní medicíně za podpory Operačního programu Jana Amose Komenského. Podílet by se na něm měly další čtyři ústavy Akademie věd ČR, pět vysokých škol a Fakultní nemocnice v Hradci Králové.