Kanibalismus byl pravděpodobně běžnou pohřební praxí v Evropě ještě asi před 15 000 lety. Tvrdí to alespoň nová studie zveřejněná v odborném časopise Quaternary Science Reviews, podle které lidé jedli své mrtvé nikoliv z nutnosti, ale spíše v rámci svých kulturních zvyklostí..
Když byly na počátku 20. století objeveny v Goughově jeskyni, nacházející se v jihovýchodní Anglii, 15 tisíc let staré lidské lebky, které jevily známky okousání jinými lidmi, považovali to archeologové za náhodný jev.
Nejnovější studie, ve které zkoumali odborníci z londýnského Přírodopisného muzea pohřebiště z dob pozdního mladého paleolitu, tedy období před 11 až 17 tisíci lety, ukazuje, že se zřejmě nejednalo o ojedinělý jev.
Kanibalové ze severozápadní Evropy
Jejich výzkum se zaměřil na tak zvaný magdalénien, období pozdního paleolitu, v němž žila poslední velká civilizace paleolitu. Své jméno získala tato epocha podle lokality la Madeleine ve francouzském Dordogne.
Odborníci z londýnského muzea identifikovali 59 magdalénienských nalezišť, na kterých byly objeveny lidské ostatky. Většina z nich se nacházela ve Francii, další i v Německu, Španělsku, Rusku, Velké Británii, Belgii, Polsku, České republice a Portugalsku.
Asi na 15 nalezištích byly objeveny lidské ostatky, které vykazovaly známky kanibalismu, to znamená, že na nich byly nalezeny známky žvýkání, řezání či lámání, za účelem získání morku. Někde byly lidské kosti pohromadě se zvířecími.
V čele studie stála Silvia Bellová, paleoantropoložka Přírodopisného muzea, která k závěrům studie říká: „Četnosti tohoto chování, které přesahuje jeho výskyt u dřívějších i pozdějších skupin homininů, svědčí o tom, že kanibalismus byl během magdelénienu běžnou praktikou, jejímž prostřednictvím se lidé ‚zbavovali‘ svých předků.“.
Nešlo o vynucený kanibalismus, ale o rituál
Podle všeho se však nejednalo o vynucený kanibalismus, ale o rituální praxi. Existuje totiž mnoho důkazů, že tito lidé lovili a jedli spoustu dalších zvířat, například koně či jeleny. Pečlivé opracování lidských kostí také prokazuje, že šlo o časově náročnou činnost vyžadující zručnost a předchozí zkušenosti.
Z kostí odstraňovali maso, které pojídali, a využívali je jako materiál pro tvorbu řady předmětů, například poháru z lebky či rytinami pokryté kosti.
Výzkumníkům se rovněž podařilo prokázat, že zatímco na severozápadě Evropy se vykytovala magdalénská kultura, která se na svých mrtvých dopouštěla kanibalismu, na jihu Evropy byla jiná kultura, epigravettianská, která své mrtvé pohřbívala.
William Marsh, doktorandský výzkumník, působící v Přírodopisném muzeu, k tomu podotýká: „Věříme, že došlo ke změně pohřebních rituálů v severozápadní Evropě poté, co epigravettianská kultura přišla na toto území, podmanila si ho a přinesla s sebou i změnu v nakládání s mrtvými.“.
