Egypťané věřili v posmrtný život. Uchylovali se proto k mumifikaci, která měla lidská těla uchovat v co nejlepší kondici pro život po životě, ta byla v Egyptě praktikována téměř 4000 let. Nyní se vědcům podařilo rozluštit, z čeho sestával balzám, použitý k mumifikaci Senetnay, kojné faraona Amenhotepa II..
Senetnay byla chůvou faraona Amenhotepa II., který byl egyptským faraonem 18. dynastie a vládl přibližně v letech 1425–1400 př. n.l., a zároveň manželkou Sennefera, starosty Théb. Jako takové se jí dostalo pocty, že byla pohřbena v Údolí králů, když roku 1450 př.
n. l. zemřela. Do její hrobky KV42 vstoupil roku 1900 britský archeolog Howard Carter (1874–1939), který se později proslavil objevem hrobky faraona Tutanchamona. Jelikož hrobka Senetnay neobsahovala žádné významné poklady, nijak Cartera nezaujala.
Tajemství balzamovačů odhaleno
Byly v ní však objeveny dvě kanopy, což jsou nádoby používané při mumifikaci k ukládání orgánů vyjmutých z těla. Nádoby s víčky ve tvaru lidských hlav, které sloužily k uchování plic a jater kojné faraona, byly součástí různých muzejních sbírek, až skončily v egyptské sbírce Muzea Augusta Kestnera v německém Hannoveru.
Nyní se vědci z katedry archeologie Institutu Maxe Plancka pro geoantropologii rozhodli pro analýzu jejich obsahu. Závěry studie zveřejnili v odborném žurnálu Scientific Reports koncem letošního srpna.
Barbara Huberová, vedoucí studie, vysvětluje, jaké metody byly k analýze vzorků využity: „Použili jsme tři varianty chromatografických a hmotnostně spektrometrických technik, které fungují tak, že rozkládají vzorky na jednotlivé molekuly.
Konkrétní látky mají různé sestavy molekul. Na základě těchto charakteristických sloučenin a jejich porovnání se známými referenčními materiály jsme identifikovali jednotlivé složky.“ Složení balzámů použitých ke konzervaci Senetnayiných orgánů se mírně lišilo, oba ale obsahovaly směs včelího vosku, rostlinného oleje, tuků, živice, kumarinu, který voní sladce jako čerstvě posečená louka, a dalších látek.
Cizokrajné ingredience
V nádobě, ve které byly uchovávány plíce kojné, byla navíc objevena sloučenina larixol, která připomíná modřínovou pryskyřici, a ještě další aromatická pryskyřice. Jednalo se buď o dammar, získávaný ze stromů rostoucích v Indii nebo Jihovýchodní Asii, případně o pryskyřici z keře označovaného jako řečík terebintový, který je hojně rozšířen ve Středomoří.
Každopádně ani jedna z těchto rostlin nebyla původním egyptským druhem. Aby je Egypťané získali, museli ve věnovat dálkovému obchodu.
O tom, že byl dammar v Egyptě používán, se ví díky analýze balzámů z lokality Sakkára. Jejich stáří je datováno do prvního tisíciletí př. n. l. Pokud se přítomnost dammaru potvrdí i v případě kanop ze Senetnayiny hrobky, bude to znamenat, že starověcí Egypťané měli k této asijské pryskyřici přístup o téměř tisíciletí dříve, než se dosud předpokládalo.
Spolu s tím, že byla pohřbena v Údolí králů, vyhrazeném pro pohřby vladařů, svědčí využití drahých přísad při jejím balzamování o tom, jak významnou byla Senetnaya pro rodinu faraona Amenhotepa II.
Oživená vůně starověkého balzámu
Rozdílnost ve složení balzámů může být důkazem toho, že byly orgánově specifické. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že vzorky jsou staré téměř 3500 let a během jejich skladovaní došlo pravděpodobně k četným degradačním procesům, nelze vyloučit ani možnost, že původně bylo jejich složení stejně, ale v čase došlo k jejich odlišným rozkladným procesům.
Ovlivnit to mohla i skutečnost, že balzámy nebyly důkladně promíchány či rovnoměrně rozloženy v nádobách.
A jakou měl balzám z kanopy uchovávající plíce vůni? Podle expertek na vůně, designérky parfémů Carole Calvezové a smyslové muzeoložky Sofie Collette Ehrichové, které se na jeho rekonstrukci podílely, voněl po borovici, vanilce (kyselina vanilová se totiž ve vysokých koncentracích nachází v mnoha rostlinách používaných tradiční medicínou) a dalších exotických rostlinách.
Přičichnout si k němu bude možné od října v dánském Moesgaardském muzeu, kde tvoří součást nové expozice: Egypt – posedlý životem.
