Domů     Historie
Co zapříčinilo pád největšího impéria v dějinách?
Zdroj: Shutterstock

„Vidím, že tento rozsáhlý svět čekají velké změny, velký posun, strašlivé boje, války, jaké si člověk nedokáže představit … a já vám říkám, Londýn bude v nebezpečí – bude napaden a já budu hlavní v jeho obraně … a zachráním Londýn i impérium před katastrofou,“ pronesl teprve šestnáctiletý Winston Churchill (1874–1965).

Ačkoli bylo jeho prohlášení na puberťáka poměrně odvážné, byl to skutečně on, kdo milované město zachránil. S impériem už ale takové štěstí neměl.

Winston Churchill před troskami katedrály sv. Michala. Zdroj: Wikimedia Commons

Příliš cukru a kofeinu?

Cesta k samotnému konci přitom byla dlouhá, pomalá a poměrně bolestivá. Konkrétního tvaru totiž začalo impérium nabývat až v průběhu 17. století. Soustavně osidlováno bylo především východní pobřeží Severní Ameriky – konkrétně se jednalo o prvních třináct států budoucích Spojených států amerických, a atlantické kanadské provincie.

Dále byly pod britská křídla vzaty ostrovy Jamajka, Bahamy, či Barbados, které byly lukrativní pro pěstování cukrové třtiny. Anglické zboží naproti tomu často mířilo do Afriky, kde byl zaplacen náklad otroků pokračující nadále přes Atlantik na třtinové plantáže.

Sladká komodita dále mířila do Severní Ameriky a Británie, společně s čajem, kávou a tabákem. Podle historika Nialla Fergusona (*1964) bylo impérium vybudováno „frenetickou energií, vyvolanou obrovským množstvím konzumace cukru, kofeinu a nikotinu“.

„Prostě tu vládneme!“

Anglický spisovatel Terry Deary (*1946) ale vnímal rozšiřování trochu jinak. „Britové prostě přišli do cizí země a řekli: ,Teď tu vládneme my!“ uvedl. A možná měl pravdu. Ve skutečnosti bylo jen několik území obsazeno z vojenských a strategických důvodů.

Dobyvatelům totiž šlo v první řadě o zisk a bohatství z obchodu, dále o oporu pro stuartovskou monarchii, odklad nežádoucích věcí do trestaneckých kolonií a nakonec o status vojenské mocnosti díky bojeschopným silám z různých koutů světa.

Politické špičky totiž poměrně rychle postřehly, že impérium bylo ideálním prostředkem, který dokázal sjednotit Brity ve jménu společné věci, a zároveň probouzelo smysl pro mezinárodní poslání země. Bohužel jim nebyla cizí ani myšlenka nadřazenost anglické rasy.

Vrchnost totiž zastávala názor, že čím větší část světa se podaří osídlit, tím pro lidstvo lépe. V tu chvíli se z uhlazených gentlemanů stali suchaři, kteří nedokázali být s domorodci v symbióze.

Potápějící se loď

I přesto se konec 19. století nesl v duchu bujarých oslav diamantového jubilea panování královny Viktorie (1819–1901). V té době ještě drtivá většina obyvatel Londýna věřila, že impérium čekala zářná budoucnost.

Pouze ti nejodvážnější byli ochotni sundat si růžové brýle, a přiznat si realitu, že světovým hospodářstvím nehýbe Británie, nýbrž Spojené státy americké a Německo. „Ano, je nutno podniknou jisté kroky,“ prohlásil politik Joseph Chamberlain (1836–1914).

Bez zásadních reforem totiž hrozilo, že Británie přijde o velmocenské prvenství. Už tak byla její armáda v poměrně žalostném stavu. Tehdy ještě nikdo netušil, že brzy stavem věcí zahýbe 1. světová válka.

Za vlády královny Viktorie dosáhlo impérium svého vrcholu. Zdroj: Wikimedia Commons

Šikovná kamufláž

Během vřavy bylo impérium donuceno zavázat se k nepřátelství proti Německu. Už jen kvůli obraně svých námořních a obchodních pozic. Zatímco rozebrání osmanské říše mělo do světa vyslat jasný signál, že Británie nadále vzkvétala, ve skutečnosti šlo jen o šikovnou kouřovou clonu.

Náklady spojené s údržbou nových území totiž byly mnohonásobně vyšší než potenciální zisky. Impérium přicházelo o jeden z podpůrných pilířů. A do toho se pomalu rýsovaly potíže v Palestině. „Vláda Jeho Veličenstva smýšlí blahosklonně o zřízení národní domoviny pro židovský národ v Palestině … přičemž budiž jasno, že se nemá učinit nic, co by bylo na škodu občanských a náboženských práv stávajících nežidovských obcí v Palestině anebo co by ohrožovalo práva a politické postavení Židů v kterékoli zemi.“ Těžko si představit silnější políček pro arabský lid.

Krutý útok

A podobně křehká ale byla situace i v nedaleké Indii. Místu, kde se o slovo pomalu hlásil Mahátma Gándhí (1869–1948). Jeden z posledních hřebíčků do imperiální rakve byl zatlučen 13. dubna 1919. V den, kdy se více než 10 000 mužů, žen a dětí sešlo k poklidnému protestu v uzavřeném parku Džallijáanválá Bagh ve městě Amritsar.

Na místě obehnaném ze tří stran vysokou zdí se ale nacházel také generál Reginald Dyer (1864–1927) s padesátičlenným oddílem. Jeho mužům trvalo 15 minut, než do davu vystříleli 1650 nábojů.

Poté s klidným svědomím odpochodovali pryč. Úkol splněn. Bilance ale byla naprosto děsivá. O život přišlo 379 nevinných, dalších 1200 bylo zraněno.

Zbytečná oběť?

„Zákrok byl nutný pro vyvolání morálního a všeobecného účinku,“ obhajoval se posléze Dyer. Úspěšně. Jediným jeho trestem totiž bylo odebrání velitelské funkce. Situace napříč impériem ale byla už skoro neudržitelná.

Z loajálních stoupenců koruny se stali přesvědčení nacionalisté, jejichž síly se postupně rozšiřovaly, a nahlodávaly celý kolos. Mezitím se na scéně objevila 2. světová válka, během které se Británie stala z věřitele dlužníkem.

Smutným velikánem, který přišel o své loďstvo a jediné, na co se zmohl, byla náprava škod po bombardování. „Britové obětovali své impérium, aby znemožnili Němcům, Japoncům a Italům zachovat si své říše,“ uvedli historici.

Suezem ke svobodě

O poslední tečku se v létě roku 1956 postaral egyptský vládce Gamál Násir (1918–1970), a to když znárodnil Suezský průplav. Británie měla smůlu, jelikož pod nátlakem americké armády musela společně s Francií stáhnout své vojáky z boje.

Signál vyslaný do světa nemohl být jasnější – konečně nastal čas svobody. Od té chvíle už šlo osamostatňování poměrně rychlým tempem. Jako první na vhozenou rukavici reagovala Indie následovaná Karibikem.

I nejzarytější konzervativci začali prosazovat investice do rekonstrukce poválečné ekonomiky, posílání financí kamsi do „neznáma“ zkrátka ztratilo smysl. Tak se zrodil Commonwealth – dobrovolné sdružení 56 samostatných zemí, které namísto útisku a dobyvatelských ambicí nyní spojuje jen společný jazyk.

Související články
Historie 8.11.2024
Forenzní patologové zanalyzovali slavnou fresku Michelangela Buonarrotiho s názvem Potopa, která se nachází v Sixtinské kapli. Podle všeho je na ní zachycena mladá žena s příznaky rakoviny prsu. Výsledky svého zkoumání zveřejnili v odborném časopise The Brest. Odhalené ženská ňadra jsou ve výtvarném umění velmi častým motivem, zpravidla v souvislosti s mateřstvím či erotikou. Mohou […]
Architektura Historie 31.10.2024
Ke konci života už byl zcela slepý, přesto stále úspěšně velel husitským vojskům. Jeho muži ho respektovali jako geniálního stratéga, stejně jako nepřítel. Kontroverze budil už za svého života a rozdílné názory přetrvávají po celých 600 let. Přesně tolik uplynulo od jeho smrti. Co o Žižkovi (ne)víme? Jméno Jan Žižka z Trocnova (1360–1424) si většina […]
Historie 29.10.2024
Myši domácí se poprvé objevily zhruba před 500 tisíci lety, a to na indicko-pákistánském subkontinentu nebo íránské náhorní plošině, později se rozdělily do několika poddruhů. K lidským společnostem se připojily asi před 12 000 let a spolu s nimi se šířily po světě. Jak a kdy si podmanily Evropu? Mezi lidmi a myšmi panuje už […]
Historie 23.10.2024
Tajemství krve v průběhu historie fascinovalo nejchytřejší hlavy své doby. Životodární tekutině se připisovaly mnohé vlastnosti a stala se součástí četných mýtů i rituálů. Byť krev byla odnepaměti pokládána za důležitou tekutinu, stovky let se využíval všelék v podobě pouštění žilou.  V 17. století se ale na scéně objevili lékaři, kteří se pokusili o pravý opak […]
Architektura Historie 14.10.2024
Jazykovědci se málokdy mohou ozvat s přelomovým objevem. Jednou z mála možností je rozluštění písma dávných civilizací. V případě starého Egypta pomohly dvě náhody. Jednou byla starověká deska s nápisy ve třech písmech a druhou chytrá hlava Francouze, který už jako dítě vynikal jazykovým talentem. Bylo to za napoleonského tažení do Egypta, když v červenci 1799 narazili dělníci při […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz