Neřeknou si víc než pár „slov“. I přesto dokážou komunikovat mnohdy efektivněji než člověk. A to zejména ve chvílích, kdy pociťují stres, jsou zraněné anebo se snaží přilákat opylovače..

Vědeckou optikou platí, že ve chvíli, kdy jste si vychutnávali vůni čerstvě posečené trávy, nevědomky jste komunikovali s rostlinou. Jak je to možné? Ačkoli člověk okolní flóru přirozeně neslyší, dokáže velice dobře vycítit její poselství.

Když je tedy tráva čerstvě posečená, uvolňuje plynné chemické látky – což je v jejím „slovníku“ vnímáno jako voňavý nouzový signál. Podobně silné aroma, ale uvolňuje i v okamžiku, kdy je požírána housenkami.

A ostatní brouci, kteří jako by reagovali na její SOS volání, posléze tyto malé škůdce loví. Jednoduché a efektivní, že?

Špička ledovce

Nejnovější studie z března letošního roku se na tuto problematiku rozhodla podívat blíže. Dospěla k závěru, že mnoho různých druhů rostlin vydává ultrazvukové vlny, kterými si sdělují stres. Podle expertů se jedná o důkaz toho, jak rostliny „komunikují“ se všemi ve svém okolí – od člověka, přes predátory po opylovače.

Pochopení toho, jak spolu okolní flóra komunikuje, by mohlo lidstvu pomoci nejen zvýšit rozlohu orné půdy, ale také usnadnit přizpůsobení se změnám klimatu. „Myslím, že vidíme, že složitost komunikace je u rostlin stejně velká jako u zvířat.

V tomto oboru se navíc můžeme ještě mnoho naučit, jelikož nyní se dotýkáme pouze špičky ledovce,“ popsala mikrobioložka a programová ředitelka Národní vědecké nadace (NSF) Mamta Rawatová.

Účelová komunikace

A jak že zkoumaný systém vlastně funguje? Aby rostlina mohla interagovat s okolím, je zapotřebí, aby komunikovala nejen s kořeny, ale zároveň i se stonky, listy, květy a plody. Profesor botaniky na Wisconsinské univerzitě v Madisonu, Simon Gilroy, popisuje celý proces následovně… Namísto toho, aby se jednotlivé signály pohybovaly nervovým systémem, jako je tomu u člověka, u rostlin tento proces připomíná potrubní rozvody.

Listy detekují predátory nebo změny světla a okolní zvuky, úkolem kořenů je monitorovat situaci pod zemí – například problémy s živinami, nedostatkem vláhy anebo s predátory, kteří se vyskytují pod vrstvou zeminy.

Kořeny mohou dále detekovat sucho a následně „vzkázat“ listům, aby omezily transpiraci a šetřily vodou.

Sdílení pocitů

Výměnu informací pozorovali vědci s pomocí elektrod, které byly umístěny na dvě odlišná místa na rostlině. Ve chvíli, kdy byla jakkoli poraněna, vysílala podle Gilroye elektrické signály. Zároveň byla schopna „bolest“ prostřednictvím vzruchů přenášet na okolní jedince, a to za předpokladu, že se dotýkaly.

Toto chování bylo vypozorováno u mucholapky podivné (Dionaea muscipula) a citlivky stydlivé (Mimosa pudica), které elektrické signály přenášejí při dotyku – s cílem jakési obrany sebe sama. Zatímco první jmenovaná zavře ústa, aby polapila nezvaného návštěvníka, druhá se začne pohybovat do chvíle, dokud se jí obtěžující hmyz nepodaří definitivně setřást.

Návod i obrana

Rostliny v sobě ukrývají i pestrý koktejl chemických látek, včetně hormonů. Jeden z nich, který jim koluje v „žilách“, je například auxin. K jeho tvorbě dochází na vrcholu byliny, přičemž posléze jeho cesta míří směrem dolů.

Říká totiž výhonu, který se snaží prorazit na povrch, kudy a jak přesně na to. Při vážném ohrožení se začíná hlásit o slovo kyselina jasmonová, jejímž úkolem je v rostlině zmobilizovat toxin sloužící k záchraně.

Některé z bylin dokonce umí rozpoznat, že jsou jiné druhy v nebezpečí. Myš to může „slyšet“ a hmyz „cítit“. Podle odborníků je to stejné, jako když člověk slyší ve své blízkosti zaznít slovo „au“. Prozatím však vědecké kapacity nemají jasno v tom, zda-li se tyto signály jen tak stávají, anebo jsou určeny ostatním v okolí.

Více se dočtete v novém čísle, které vychází již zítra!