Glioblastomy jsou nejčastější a nejagresivnější primární mozkové nádory, které typicky postihují dospělé mezi 45 a 75 lety, navíc mají velmi špatnou prognózu. Naději na změnu přináší nový lék, který úspěšně zabíjí nádorové buňky..

Pacienti s neléčeným glioblastomem umírají do půl roku. U těch léčených závisí pravděpodobnost přežití 5 let od stanovení diagnózy především na věku. Ve věkové skupině 20-44 let dosahuje 22 %, u lidí mezi 45 a 54 klesá na 9 %, u starších osob dosahuje pouze 6 %.

Ve Spojených státech ročně podlehne glioblastomu více než 10 000 osob, u nás 300 pacientů. Statistiky úmrtnosti a přežití se navíc již několik desetiletí prakticky nemění.

Prozatím zůstávaly pro pacienty s glioblastomem neměnné také možnosti léčby, jak shrnuje profesor Leif Eriksson z Göteborské univerzity ve Švédsku: „Dnes se léčba rakoviny skládá z chirurgického zákroku, ozařování a chemoterapie.

Bohužel se nepodaří zničit všechny rakovinné buňky a nádor se vrací. Po recidivě rakoviny se nádorové buňky často rozšíří a vyvinou si rezistenci.“ Operabilita nádoru závisí na jeho umístění v mozku. Léčbu navíc provázejí závažné vedlejší účinky.

Naděje jménem Z4P

Není proto divu, že se švédští vědci ve spolupráci s francouzskými kolegy snažili najít léčivo, které by nemocným poskytlo naději. A zdá se, že se jim to povedlo. Lék, označovaná jako Z4P, úspěšně překonává tak zvanou hematoencefalickou bariéru, tedy ochrannou vrstvu, tvořící přechod mezi mozkovými kapilárami a mozkovou tkání, která chrání neurony před hrozbami zvnějšku, a účinně likviduje rakovinné buňky. Právě hematoencefalická bariéra brání vstřebávání většiny léčivých prostředků.

Experimenty provedené na myších ukázaly, že malá molekula Z4P nejenže likviduje nádorové bujení, ale zároveň neškodí zdravé tkáni. Po použití tohoto nadějného léku navíc u myší nedošlo k recidivě, tedy návratu nemoci, ani po šesti měsících od ukončení léčby.

Z4P působí synergicky s chemoterapií, která sama o sobě nepřináší až tak pozitivní výsledky, protože u pacientů léčených pouze jejím prostřednictvím se nádory rychle vracely a šířily se.

Zabíjí rakovinu, ale neškodí zdravé tkáni

Mezinárodní vědecký tým, který za lékem Z4P stojí, věří, že by se mohl do pěti let dostat do klinické praxe a představovat průlom v léčbě této agresivní formy rakoviny. Profesor Eriksson k tomu říká: „Jedná se o první jednoznačné výsledky u nádorů mozku, které mohou vést k léčbě bez nutnosti operace a ozařování.“ Aby rakovinná buňka přežila a dále rostla, potřebuje produkovat větší množství bílkovin než normální buňka.

Z4P působí tak, že blokuje mechanismus, který v nádoru stimuluje nadprodukci bílkovin. To následně vyvolá buněčnou smrt těchto nádorových buněk.

Myši léčené pomocí Z4P si zachovaly svoji hmotnost, nevykazovaly změny chování ani známky poškození jater. Rozsáhlé laboratorní testy pak prokázaly, že lék není toxický ani při velmi vysokých dávkách. Jistým zklamáním však je, že Z4P nefunguje u dalších agresivních forem rakoviny, jako je rakoviny slinivky břišní, prsu si některé druhy rakoviny jater.

Ani na jiné mozkové nádory než na glioblastomy léčba prostřednictvím Z4P bohužel nezabírá.