Syndrom náhlého úmrtí kojence je postrachem všech rodičů malých dětí. Zdravé dítě do jednoho roku zemře ve spánku, a to bez zjevné vnější či vnitřní příčiny. Nyní se však vědcům přeci jen podařilo najít u postižených dětí anomálii, která je činí k náhlému úmrtí náchylnějšími..

SIDS neboli syndromu náhlého úmrtí kojence, z anglického sudden infant death syndrome, podlehne v Česku 22 dětí ročně, tj. 8 % ze všech dětí, které zemřou do jednoho roku věku. Maximum výskytu je mezi 2. a 4. měsícem věku, přičemž 95 % z nich na něj zemře do šestého měsíce věku.

Častěji tento syndrom postihuje chlapce. Dosud zdravý novorozenec (starší jednoho měsíce) či kojenec je nalezen vleže bez známek života, přičemž příčinu jeho úmrtí neobjasní ani pitva.

Prevence SIDS

Ve Spojených státech se jedná o nejčastější příčinu úmrtí kojenců, ročně tam SIDS podlehne 103 ze 100 tisíc živě narozených dětí. Bohužel proti němu neexistuje žádná účinná ochrana, jen doporučení, díky jejichž dodržování se pravděpodobnost výskytu syndromu náhlého úmrtí kojence sníží.

Mezi preventivní opatření patří nekuřácké prostředí v domácnosti. Dítě má spát na zádech, ideálně ve spacím pytli, který si nemůže přetáhnout přes hlavu. Postýlka dítěte má být do jeho jednoho roku věku umístěna v ložnici rodičů.

Ideální teplota v místnosti je 18 °C. Jako prevence působí i kojení dítěte do 6 měsíců věku a používání dudlíku do roku věku.

V čele rozsáhlého výzkumu, provedeného na tkáních 70 kojenců, kteří zemřeli na SIDS v San Diegu mezi roky 2004 až 2011, stála Robin Haynesová, působící na Oddělení patologie Bostonské dětské nemocnice a Harvardské lékařské školy.

Tým vědců tyto tkáně, uložené na tamním Úřadě soudního lékařství, podrobil rozsáhlé analýze, hledal v nich jakékoliv abnormality. A skutečně se jim je podařilo najít, v serotonergním systému těchto malých dětí.

Abnormalita v serotoninovém receptoru

Odborníci zjistili, že serotoninový receptor 2A/C byl u dětí, které zemřely na syndrom náhlého úmrtí, odlišný od toho, kterým disponují ostatní děti. Starší studie, které se tímto receptorem zabývaly u hlodavců, mu přisuzují podíl na procesu probouzení se a na udržování stabilní hladiny kyslíku v mozku během spánku.

Jeho odlišnost tak s velkou pravděpodobností přispívá k tomu, že děti, které ji mají, jsou náchylnější k úmrtí ve spánku.

Vědci však dodávají, že k úmrtí na SIDS dochází většinou při souběhu tří rizikových faktorů. Jedním z nich je věk do jednoho roku, tedy období kritického kardiorespiračního vývoje. Dalším faktorem je vnější stresor, například poloha při spánku obličejem dolů, případně sdílení postele s rodičem.

A třetím je již zmíněná abnormalita serotoninového receptoru 2A/C, která dítě činí náchylnějším k problémům s dýcháním během spánku.

Robin Haynesová k tomu říká: „Našli jsme sice abnormality v serotoninovém receptoru 2A/C u SIDS, vztah mezi těmito abnormalitami a příčinou smrti ale zůstává neznámý.“ Ačkoliv se vědcům podařilo identifikovat odlišnost vyskytující se u dětí, které zemřely na SIDS, neumožňuje jim to zatím žádný pokrok v diagnostice, vedoucí k jasné identifikaci dětí, které tuto abnormalitu v serotonergním systému mají.

Vědkyně proto radí: „Kriticky důležitým tak i nadále zůstává dodržování zásad bezpečného spánku.“.