24. dubna 1990 lidstvo „otevřelo“ své třetí oko – to vesmírné. Hubbleův teleskop od té chvíle zcela změnil pohled na universum poseté hvězdami a mlhovinami. Ačkoli je už několik let posílán do technologického „důchodu“, rozhodně do něj ještě nepatří….
Zatímco jeho osud stále visí na vlásku, Hubbleův teleskop svůj výzkumný elán rozhodně neztrácí. Důkazem je jeho nejnovější fotografie zachycující galaxii NGC 5486, která se nachází zhruba 110 milionů světelných let od Země, konkrétně v souhvězdí Velké medvědice.
Experti ji považují za tzv. nepravidelnou spirální galaxii, jelikož nemá definovanou strukturu ani tvar. To ale není vše, čím v letošním roce zabodoval, na počátku března totiž zachytil také galaktickou krajinu JO201.
Oko do vesmíru
Samotné myšlenky na sestrojení vesmírného dalekohledu kolovaly mozkovými neurony mnoha světovým astronomům, byl to ale především teoretický fyzik Lyman Spitzer (1914–1997), který této myšlence položil reálné základy.
Ve svém článku s názvem „Astronomické výhody hvězdárny mimo Zemi“ z roku 1946 totiž nastínil hlavní výhody umístění dalekohledu na orbitě.
22 let práce
Ještě v tomtéž roce se americkým expertům podařilo díky přístrojů umístěným na trupu rakety zachytit první snímky Slunce, konkrétně v ultrafialovém spektru z výšky 88 km. A tím měly jejich úspěchy pod záštitou NASA teprve započít.
Samotný vývoj zrcadlového vesmírného dalekohledu byl odstartován roku 1968, tehdy byl však znám pod jednoduchým názvem Velký vesmírný dalekohled či Velký orbitální dalekohled. Výroba, výzkum i následné vypuštění vstříc vesmíru si při zpětném pohledu vyžádaly 22 let usilovné práce.
Tragická stopka
Na začátku roku 1986 vypadal říjnový start Hubbla na palubě jednoho u raketoplánů už celkem reálně, jenže 28. ledna 1986 došlo ke katastrofě. Po 73 vteřinách od startu raketoplánu Challenger došlo k explozi, kterou žádný ze sedmi členů posádky nepřežil.
V ten moment byl americký vesmírný program pozastaven a jakékoli plány probíhaly znovu jen v myslích jednotlivých výzkumníků. Dalekohled byl uzavřen do čisté a prázdné místnosti, kde byl v pravidelných měsíčních intervalech ošetřován dusíkem.
Jenom samotná údržba stála měsíčně asi 6 milionů dolarů, což projekt dále prodražovalo. Na druhé straně inženýři využili získaný čas na vykonání rozsáhlejších testů a na různá vylepšení.
Drahá zábava
Pilotované lety byly následně obnoveny o dva a půl roku později, 29. září 1988, expedicí STS-26 raketoplánu Discovery. Hubble tak vyletěl do vesmíru až 24. dubna 1990. A úspěšně. Aktuálně se dalekohled nachází ve výšce 535 km, přičemž vůči Zemi se tento 11tunový „drobek“ pohybuje rychlostí 28 000 km/h.
Celkové výdaje Spojených států na provoz a údržbu se pohybují zhruba mezi 4,5–6 miliardami dolarů. Na financování projektu se ale podílí i některé evropské instituce, přičemž jejich příspěvek se blíží k částce 6 milionů euro.
Shoří na prach?
V posledních letech se však více než jeho fotografické úspěchy čím dál častěji skloňuje další osud. O poslední servisní misi se postaral raketoplán Atlantis v rámci mise STS-125, kdy došlo k výměně starých baterií, všech gyroskopů, ale také instalaci širokoúhlé planetární kamery a spektrografu Cosmic Origins.
To bylo v roce 2009. Od té doby je Hubble ponechám svému osudu, s dalšími lety se už nepočítá. Do konce tohoto desetiletí odejdou nejen stabilizační setrvačníky, ale také fotovoltaické články, kvůli čemuž dalekohled následně přestane plnit svůj účel a skončí coby prach v hustých vrstvách atmosféry.
